FDb.cz > Maškaráda (1934) > Tisk

Maškaráda (1934)

Film "Maškaráda" byl v pořadí druhým filmem, který natočil režisér Willi Forst (první byl film "Tiše znějí moje písně"). Film "Maškaráda" byl po všech stránkách umělecký počin a dílo vyzrálé podoby. Willi Forst byl sám zkušeným hercem a tak položil hlavní důraz na vedení všech vystupujících osobností a na dokonalé slohové zachycení doby, v které se děj filmu odehrává, a to nejen v kostýmech a interiérech, ale také v pohybech a výrazu představitelů vedoucích rolí a komparzů.

Podkladem děje filmu byl skutečný příběh, který se stal v roce 1905. Na maškarním plese se seznámil ve Vídni malíř módních, trochu však lascivních obrazů s hezkou ženou lékaře Harrandta, která ho navštívila v ateliéru a nechala se jím malovat - nahá, jen s vybraným činčilový rukávníkem a maskou. Ale ten rukávník patříl snoubence bratra jejího muže. A na malér bylo zaděláno. Obraz totiž vyšel nedopatřením v časopise a z toho vznikl pochopitelně skandál. Dvorní kapelník Pavel Harrandt, hájil čest svojí snoubenky a žádal malíře, aby řekl, koho to maloval. Malíř zase řekl nazdařbůh jméno, které lékař však našel v adresáři. Bylo to jméno sličné předčítatelky, jisté kněžny M., která byla taktéž zatažena do osudné hry.

Ale malíř Heideneck se do tohoto rozkošného děvčete zamiloval a popletl jí hlavu. To však nemohla přenést přes srdce bývalá Heideneckova milenka a boj tří žen o muže spěl k tragickému vyvrcholení. Že to nakonec vyhrála ta , které bylo nejvíc ublíženo, bylo nabíledni a přineslo to jistě mravní uspokojení a zadostiučinění u diváků.

V hlavních ženských rolích dovedly všechny tři herečky vytvořit a propracovaně zahrát tři různé ženské typy: Paula Wesely, dívčinu vyzařující upřímnost a čistotu, přirozený humor a bolestný údiv i sebezapření. Olga Čechová vášnivou ženu, nesmiřitelnou v uražené hrdosti odmítnutí, a Hilda von Stolzová záletnou paničku, trošinku omezenou. Adolf Wohlbrück, podal v malíři muže distingovaného, sebevědomého dobyvatele ženských srdcí, přístupného však porozumění pro dívčí prostotu a probuzení opravdového citu. V této hře, vážného obsahu jsou i místa humorná (Hans Moser), zpíval tam i Caruso (z gramofonových desek) v operním představení. Tento film byl po zásluze mezi prvními, které byly vyznamenány na filmovém festivalu v Benátkách.  Autor: Asmodej

režie:
Willi Forst

hraje:

Olga Tschechowa (Anita Kellerová), Anton Walbrook (kreslič Heideneck), Hilde von Stolz (Gerda), Walter Janssen (Paul Harrandt, kapelník u dvorní opery), Peter Petersen (profesor Carl Ludwig Harrandt), Paula Wessely (Leopoldine Durová), Julia Serda (kněžna M.), Hans Moser (Zacharias), Fritz Imhoff, Liesl Handl ((jako Lisl Handl)), Grete Natzler, Wiener Philharmoniker ((sami sebe)), Josephine Rudiger (zdravotní sestra)

scénář:
Willi Forst, Walter Reisch

kamera:
Franz Planer

hudba:
Willy Schmidt-Gentner

kostýmy:
Gerdago

zvuk:
Hermann Birkhofer, Martin Müller, Alfred Norkus

výtvarník:
Emil Štěpánek, Oskar Strnad

masky:
Willi Grabow

asistent režie:
Heinz Helbig

producent:
Karl Julius Fritzsche