Martin a devět bláznů

Vrchol tetralogie
Pro mne nezapomenutelný film   z dětství. Samozřejmě,   nejvíc mně tehdy uchvátil   mladý chuligán Jan Kraus,   včetně jeho praštěné   anekdoty o devíti bláznech -   která dala filmu název.
Ani dnes nepostrádá   tento film své kouzlo,   napětí - jakkoli se herecké   výkony "Martina" a   spol. zdají (a jsou) kožené   atd. Byla to taková doba a   těžko mohl socialistický   policista působit odvázaně   jako Kojak, Colombo, Randal a   Hopkirk - což byly tituly,   které se v té době u nás   mohly mihnout.
Pamatuji   se, že mne jako diváka   příběh dokonale pohltil.   Bavily mne drobné legrácky   mezi Martinem a postavou V.   Hrubého. Fungují i dnes,   včetně onoho neotřelého   zakončení - kdy autoři   utnou pointu anekdoty.
A nesmím zapomenout i na   jednak hudbu, která se stala   znělkou pro detektiva   Martina, jednak pro jazzový   charakter hudby části   filmu.
"Takže   když jsem vylezl nahoru, tak   jsem viděl..."
"Co?"

V podzemí toho moc k vidění   nebylo a to jsem měl jas na   skoro maximu. Takže velká   škoda. Jde o nic moc film,   takový kožený, bez špetky   ambicí. Něco málo dávám   Janu Krausovi a Karlu Effovi.   Jinak podruhé fakt   netřeba.
201509156616/6621