Marie

Trochu výjimka ve filmografii   režiséra Václava   Vorlíčka, psychologické   rodinné drama, a mě   potěšilo, že není   zatíženo žádnými   socialistickými řečičkami.   Obyčejná rodina, obyčejný   život, obyčejný rozchod.   Cenné jsou záběry soudobé   Prahy, jako pamětníka mě   přinutila k úsměvu   obligátní hláška   číšníka "pivo pouze k   jídlu". Hned se mi   vybavily balicím papírem   zakryté regály v obchodech   při prohibici v   sedmdesátých a osmdesátých   letech. A při dnech pohřbu   Brežněva, Andropova a   Černěnka, jste nedostali   pivo ani večer a mohli jste   mít třeba deset jídel.   Dodnes nevím proč.

Tak lekce ruštiny byla asi   nejlepší. Ale jinak… Film   je protkán pazvuky, které   přímo rvou uši. Asi to k   psycho dramatu patří, ale   divákovy nervy by se u tohoto   žánru měly šetřit. Děj?   Není. Jen stupid rozhovory,   které diváka nikam   neposunou, a nemají ani   žádnou myšlenku. Asi psal   tyto dialogy nějaký mentál.   No, dále se rozepisovat   nebudu. Jsem rád že mám   setkání s tímto veledílem   za sebou, a už nikdy více.