Už od úvodních minut interesantní   záležitost, která se zpočátku jeví jako   řešení morální odpovědnosti a boj s vlastní   ztrátou nevinnosti. Jakoby nestačila sama   tragédie, za kterou je Lisa spoluzodpovědná, do   mladé mysli se začínají vkrádat další, až   dosud bezobrysové pocity, kterým by však hrany   obrousil čas a dozrávání, jenže náhle je   obnaženo vše, co mohlo počkat ve frontě přede   dveřmi s nápisem "postupná řešení"   a zmatená dívka na to neumí reagovat. Tím, že   začne usilovat o nápravu a spravedlnost, chce   podvědomě vrátit svůj život před osudnou   nehodu, svou impulzivitu však nezvládá a   černobílým viděním ubližuje svému okolí i   sama sobě. Skvělou práci zde odvedla Anna   Paquin a zvláštní, velkoměstská atmosféra,   kterou cítím podobně, jen ji neumím pojmenovat   - uliční záběry do anonymních tváří v davu   umocňují pocity osamělosti a přesto, že jsou   provázené uklidňující hudbou, vyznívají   depresivně, naopak scény z divadla a   především z opery mají povznášející a   spojovací efekt až po závěrečnou, totálně   osvobozující katarzi. Přeobsadit pan Lonergan   skřehotavou spící pannu Jeannie Berlin a sama   sebe v roli Lisina otce, pro kterého snad vzniklo   úsloví "leze to z něj, jak z chlupatý   deky", asi bych uvažovala i o plném   hodnocení.

Lisa mi pila krev celý film. Nejprve zaviní svou   mladickou rozjíveností smrt neznámé ženy pod   koly autobusu, a pak neustále uráží všechny   okolo, ve škole, svou matku, jejího nápadníka,   sourozence, svého amanta. Anna Paquinová se   zhostila hlavní role na jedničku a někde vypadl   z popisku Jean Reno v roli matčina milence.