FDb.cz > Manželské lože (1993) > Tisk

Manželské lože (1993)

Před rokem 1989 střídal Mircea Daneliuc jiskřivé filmy ze současnosti (Transport, Zkouška mikrofonu) s metaforami totality (Glissando, Jakob). Po revoluci natáčí satiry na nové poměry. Jako motto si zvolil aforismus, jehož autorem je kontroverzní pravicový filozof a politik Petre Ţuţea: „… jako národ ještě nejsme ztraceni. Snad se nad námi pánbůh smiluje a kopne nás do zadku."
Cynický Vasile je vedoucím kina, kam téměř nikdo nechodí. Ještěže si může v kanceláři zasouložit s lačnou pokladní Stelou. Jeho nemilovaná manželka Carolina je těhotná a žádný z brutálních pokusů zbavit ji plodu se neosvědčil. Metropole se nachází ve stavu demolice, na náměstí pořád někdo demonstruje, na černém trhu má vysokou cenu luxusní publikace o Ceauşescovi, stařenky oprašují diktátorův hrob a vzhlížejí k troskám jeho bílé helikoptéry. Neviditelná ruka trhu zná jediné prosperující odvětví: výrobu pornografie. Není lepší hodit si mašli?
Jak napsal kritik Mircea Dumitrescu, dějiny jsou pro Daneliuca sledem zločinů a zrad. Film si tropí žerty z historických mýtů, na nichž tolik stavěla Ceauşescova propaganda - bankrotující biograf nese hrdé jméno Dacia, chlapec narozený roku 1992 obdrží jméno Decebalus (jméno panovníka starých Dáků, který na počátku prvního století našeho letopočtu heroicky vzdoroval římskému impériu) a promlouvá k nám z budoucnosti, tedy z epilogu, jenž se odehrává v roce 2006. Ve filmu našly odraz události z počátku devadesátých let: hornické nepokoje, zakládání populistických politických stran, rozmach prostituce a černého trhu. Přemítáním o hranicích vkusu se Daneliuc nezdržuje a nutí diváka, obrazně i doslova, k pohledům do záchodové mísy. Vedle dobráckých českých privatizačních veseloher ze stejné doby, z nichž největší pobouření vzbudilo Chytilové Dědictví, je Manželské lože zběsilým, fyzicky odpudivým karnevalem lidské nízkosti a špíny.
Snímek byl uveden v soutěži MFF v Berlíně, v rumunských kinech ho zhlédlo přes 450 tisíc diváků. Kritika jej interpretovala jako volání o pomoc. Následující Daneliucova satira Senatorul mercilor (Hlemýždí senátor, 1995) soutěžila na MFF v Cannes a byla ostrou kritikou nové politické elity, jež povstala z komunistické nomenklatury.
Jaromír Blažejovský
Letní filmová škola 2011

režie:
Mircea Daneliuc

hraje:
Gheorghe Dinica (Vasile Potop), Coca Bloos (Stela), Valentin Teodosiu, Lia Bugnar (Carolina Potop), Valentin Uritescu, Geo Costiniu, Jana Corea, Flavius Constantinescu, Nicolae Praida, Paul Chiributa, Cristian Motriuc, Bujor Macrin, Dumitru Palade, Camelia Zorlescu, Ion Popa, Vasile Boghita

scénář:
Mircea Daneliuc

kamera:
Vivi Dragan Vasile

hudba:
Richard Strauss

kostýmy:
Dumitru Georgescu

střih:
Melania Oproiu

zvuk:
Anusavan Salamanian

vizuální efekty:
Valentina Craciun, Oltita Curta

výprava:
Mircea Ribinschi, Mircea Onisoru (asistent)