Manželské etudy po 20 letech [Video]

Příběh paní Marcely a jejích dětí je   nesmírně silný a hluboce na mě zapůsobil ,   přestože jsem ho viděla již několikrát .   Paní Marcele přeji jen to nejlepší , zdraví   pro ni a všechny její blízké a ať se jí   všechny rány osudu už navždy vyhnou . Věřím   , že i přes obrovskou tragédii , která ji   postihla , bude i ona v životě šťastná a   najde to , co v podstatě hledá celý život -   lásku , oporu a porozumění .

Tenhle typ pořadu vůbec nemusím, ale myslím si   ,že je to zajímavý nápad,ale dvacet let se   zajímat o pár případů si myslím že to jsou   zbytečně vyhozené peníze.

..
Mám ráda dokumenty a časosběrné   obzvlášť..všechna díla paní Třeštíkové   jsou vyjímečná, Rodinné etudy také...Mrazí   mě po zádech , jak se neskutečně změnil   život za poměrně málo let...dala bych to za   povinné školní pro větší asi   středoškolskou mládež (stejně jako Reného   nebo Katku)..Věřili by vůbec, jaké měli   problémy děti jen o málo starší než oni   ještě před pár lety...? Jaké měli touhy a   naděje...Myslím, že všechny příběhy jsou   svým způsobem silné, nejen příběh Marcely..i   když ten je postižený nejvíc, tragedií,   která jí potkala. Ale copak není život   každého "človíčka" jedinečný a v   určitém momentě určitě i poučný pro   další, byť jen prožitou zkušeností..Jedna   moje známá neustále opakuje že je "malý   nezvýznamný člověk"..tvrdím, že   všichni jsme stejně důležití a život   každého je významný..nebo ho tak aspoň   prožívejme..

Ať byly osudy každého protagonisty   jakékoliv,podívat se na to,jak se lidé změnili   po 20 letech vizuálně,jaké měli radosti a   starosti jako mladí, navíc za socialismu a   porovnání toho všeho s dneškem je naprosto   fascinující.Geniální nápad!

V podstatě ve všem souhlasím s předchozím   příšpěvkem Petra.Barbie, ale domnívám se,   že i příběh snobské dvojice patřil do této   série. Nabízí propastné srovnání nejen s   Marcelou, ale v podstatě se všemi ostatními   páry.
Paní Třeštíková měla i neobyčejně   šťastnou ruku při výběru párů, protože   našla v podstatě od každého trochu: rozvod,   tragédie, šťastné manželství. A tím svět   dokumentu zpřístupnila i milovníkům reality   show nebo romantických příběhů.
Osobně se   také moc těším, že ještě nějaké   pokračování bude.

Velmi neobvyklý projekt v případě první série...
...snad mi odpustíte, že svůj komentář pro   Manželské etudy spojím s okomentováním i   první série z 80. let a přiložím jej zde k   pokračování po 20ti letech. Domnívám se, že   v roce 1981 udělala paní Třeštíková velmi   odvážný krok, když na základě vytipovaných   dvojic žádajících o uzavření manželství   začala sledovat pět let kamerou jejich osudy.   Ač to asi mnozí nebudou chtít slyšet, ale   svým způsobem to byl již projekt ve stylu   reality show, byť je tímto žánrem v dnešní   době poměrně pohrdáno. Dobře, kdo nechce,   nemusí si toto slovo s projekty paní   Třeštíkové spojovat, nicméně realita   předložená divákovi to opravdu byla. V době   vysílání prvních manželských etud jsem   ještě byla dítě školou povinné a není divu,   že z dětství si pořad opravdu nevybavuji,   rodiče by jistě ani nesouhlasili s jeho   sledováním:-)) Teprve po letech jsem sledovala a   sleduji i při současné repríze opakování   starých dílů spolu s navazujícími osudy po   20ti letech. Ke zpracování projektu a vůbec k   celé myšlence nemám absolutních výhrad, paní   Třeštíková by jistě zasloužila více než   oněch 10 bodů. Pozastavím se však nad   některými osudy jako takovými...

Asi   nejklidněji na mne působil příběh manželské   dvojice, kdy on je v současné době majitelem   kulečníkového centra, ona se věnuje svým   dětem, zejména dcerce, která závodně tančí.   I když maminka působí maličko znuděně, což   ale asi je zřejmě důsledek faktu, že manžel   si nepřeje, aby pracovala, přesto na mne   rodinné soužití této dvojice působilo   poměrně normálně a také i šťastně.  

Samozřejmě, asi největší stopu v   divákovi zanechá příběh paní Marcely.   Tragický osud její mladé dcery prošel již   médii tolikrát, že s ohledem i na tuto maminku,   jej zde nechci nijak dále rozebírat.   Každopádně to byl příběh o hluboké lidské   tragédii, nabytý emocemi, o skutečných   hodnotách, které mnohonásobně převyšují   povrchní smysl života jiných jedinců.

Asi   tušíte, kam teď mířím...Ano, jestli mi z   některého příběhu bylo opravdu nanic, co se   týče charakteru zúčastněných postav, je to   neskutečně snobská dvojice, t.č. již po   rozvodu, kdy on pracoval několik let v Americe,   během natáčení pokračování střídal jeden   umělecký ateliér za druhým, neustále   vychvaloval Ameriku, až to bylo nechutné a   protivné, z arogantí osoby pana fotografa   Gdovína bylo cítit pohrdání naší zemí a   naší kulturou. Člověk, který má jen plnou   pusu žvástů o tom, jak fotil Janu Švandovou,   jak si v Americe zařizoval ateliér...žádné   prostory u nás mu "nevoněly", jeden   ateliér byl takový, druhý makový. Stále jen   snůška sebepochvalných plků na vlastní osobu,   spousta velkých plánů, projektů v televizi,   image makerovství a do toho vynášení Ameriky!   Tento díl jsem dokoukala jen s největším   sebezapřením, protože to byla hrůza a děs! Z   toho nafoukaného snoba se mi dělalo doslova   nanic, jeho stále se opakující stejné řeči   rok co rok byly neskutečně protivné. Jeho, dnes   již bývalá žena, na mne nepůsobila o nic   lépe. Povýšená panička, žijící také mimo   reálný svět, pro níž je vrcholem problému   řešit, kam pojede na dovolenou a telefonovat si   z Egypta od moře s dcerou, co lyžuje v Alpách.   Proti příběhu paní Marcely opravdu   "vellká" starost, viďte? Když pak   srovnáte, jakým peklem si paní Marcela prošla   a pak vidíte tyto dva nadutce, vaří se ve Vás   krev. Alespoň tedy ve mně to vřelo   neskutečně...

Ostatní tři příběhy ve mne   tolik emocí nezanechaly, proto jsem vybrala ty   tři nejrozdílnější a trochu se nad jejich   obsahem zamyslela. Celkově však projekt paní   Třeštíkové velmi chválím a věřím, že se   dočkáme i dalšího pokračování...po 30ti   letech? Kdoví, jistě nejsem jediná, koho by   další osudy zajímaly. V prvé řadě je to   paní Marcela, jíž moc přeju, aby její život   byl již naplněn klidem a i přes obrovskou   tragédii, aby i jí v životě zasvítilo   sluníčko štěstí. Naopak, pan fotograf   Gdovín, nás jistě v případě pokračování   překvapí již asi 50. ateliérem, další porcí   žvástů o životě v Americe a opěvnými ódy   na vlastní osobu. Díky za tento projekt.

Hodnotil jsem po shlédnutí prvních tří dílů   (***). Čtvrtý jsem neviděl a pátý mě dostal.   Je to mezi čtyřmi a pěti. Celkově to prostě   na pět* není, ale nesporně jedno z toho nej   vyprodukovaného za poslední dobu v Čechách.

Je zvláštní, že v této databázi
diváci nedokáží okomentovat tento skvělý   dokument. Film Marcela, který včera večer   uvedla ČT2 je pro mne dovršením celého cyklu   těchto tak výborně natočených příběhů ze   života. I v těchto etudách příběh Marcely   převyšoval ostatní, též velice zajímavé   dokumenty. Je mi líto, že nejsou tato díla v   této databázi více ohodnocena. Je to však   dobou a zřejmě i věkem členů této databáze,   která mi velice zpříjemňuje důchod. Etudy   mohu všem jen doporučit.