I v našich krajích by se našly rodiny   vykazující znaky Hooverových, ovšem rozdíly   životních postojů by hodně změnily ráz filmu   - na barvoslepost Dwayna by se přišlo mnohem   dříve, než ho vůbec napadlo stát se pilotem,   byl by ušetřen vší té nenávisti a   vzdorovité němoty (na kterou by s ním   tuzemští rodinní příslušníci vůbec   nehráli), úchylného dědu se zaprášeným   frňákem by u nás z domova důchodců   nevyhodili, došlo by jen ke změně ústavu s   kapku jiným režimem, každopádně by nedostal   šanci zůstávat s malým dítětem o samotě, u   sebevražedného gay strýce výše uvedené   platí dvojnásob. Podstatné ovšem je, že by se   vůbec nikam nejelo, neboť v našich podmínkách   (pokud by při způsobu zajišťování obživy   otcem Hooverem dříve neumřeli hlady), by byl   nápad macaté a obrýlené holčičky, stát se   malou miss, urychleně zchlazen výčtem jejích   reálných šancí, nemluvě o tom, že by se   nestalo, aby nikdo krom dědečka nevěděl, s   čím se vůbec chystá vystoupit. Takže zbývá   jen ta stará, porouchaná dodávka, která se   postarala o to málo vtipných momentů, kterého   ve filmu bylo - nakonec by tedy vznikl úplně   jiný film :-). Chci tím říct, že ač se Malá   Miss Sunshine tváří jako nekonvenční a   nezávislá komedie, není jí, jen se za ni   převléká podobou outsiderů bez oslnivých   úsměvů a dokonalých křivek, ty se dokonce   pokouší zesměšňovat, ale hollywoodské gró   se tu obnažuje ve skutcích a slovech poplatných   americkému trendu "ty to dokážeš,   všichni ti věříme". Popravdě jsem se až   na zmiňované trable s dodávkou moc nepobavila a   finále, které si všichni nejvíce pochvalují,   mně přišlo křečovité a trapné. Nemohu   zvednout hodnocení ani za herecké projevy,   neoslnil mě Arkin, Kinnear ani malá Breslinová,   je mi líto.

Malá Miss Sunshine
Patří mezi 501 filmů, které musíte   vidět.
Nominace na Oscara v roce 2007 za   Nejlepší film a Nejlepší herečku ve   vedlejší roli (pro Abigail Breslin),   proměněné nominace - Oscar za Nejlepšího   herce ve vedlejší roli pro Alana Arkina a Oscar   za Nejlepší původní scénář.
Malá Miss   Sunshine je film, od kterého jsem vůbec, ale   vůbec nic neočekával. O to víc jsem pak byl   příjemně potěšen. Tato road movie, která se   zcela vymyká klasickým filmům (i když i zde   máme nesourodou skupinu lidí, která se musí   ať chce nebo nechce dát dohromady) je nabitá   humorem od začátku do konce. Nejedná se ale o   ten klasickýc vykonstruovaný humor, spíš o   takový ten lehčí, který ani není vtipný,   přesto se neubráníte smíchu. Samozřejmě že   nejlepší je závěrečné finále, které však   nechci v žádném případě vyzrazovat.   Veškeré postavy jsou vykresleny do detailu,   každá z nich dostává stejně prostoru a tak tu   máme místo jednoho hlavního představitele hned   šest. Navíc jako bonus skvělá satira na   všechny ty dětské miss krásy, které já   upřímně nesnáším...

První film,kde jsem viděl malé holčičky jak   vypadají jako kurvy,díky stupidním americkým   soutěžím.A když je holčička   normální,udělají ze sebe idioty dospělí,aby   zachránili tu kýčovitě plastickou   atmosféru.Doufám,že to bylo míněno jako   satira.
Malá miss sunschine je komediální road   movie bez nějakého výraznějšího humoru nebo   neotřelého nápadu.Na druhou stranu to není   vyloženě hloupý film.
Když tento snímek   porovnám s jiným komediálním road movie   Dálnice 60 (2002),tak Dálnice 60 mě bavila o   pořádný kus více a většími nápady.A   jestliže chcete vidět snímek o   normální,běžné rodině,která si nevypomáhá   s mlčenlivým synem,přisprostlým dědou a   sebevražedným bratrem,tak zkuste francouzské   První den zbytku tvýho života (2008).Je to   věrohodnější snímek a ikdyž se nejedná   přímo o komedii, několikrát jsem měl salvy   hurónského smíchu a zbytek je přímo   filmařsky a lidsky brilantní.Malá miss sunshine   zůstává ve stínu obou filmů.

Čekal jsem poměrně primitivní komedii na jedno   brdo s tím, co už jsem několikrát viděl,   vcelku dobrou, aby se člověk nenudil u práce a   něco udělal, když už v tý televizi nic   zázračnýho nejde. Jenže ta jaksi nepřišla.   Už u prvních scén mi bylo jasné, že nepůjde   o bezduchý film s primitivním nápadem a práci   jsem rovnou odložil na později. Nelitoval jsem.   Skutečně se mi dostalo parádního   sarkastického filmu a jeho závěr mě   definitivně odrovnal.

Little Miss Sunshine
První co řeknu je to, že nebýt uživatele   vojtam tak bych o tomhle snímku nevěděla a to   by byla rozhodně škoda. Příběh mě zaujal už   od samého začátku naprosto si získal mou   pozornost stejně tak jako velmi zajímavá   rodinka. Musím říct, že jsem dlouho neviděla,   že by v jednom filmu bylo tolik zajímavých   postav najednou. Tady se jich vyskytuje rovnou   šest a to rozhodně není malé číslo. Ať je   to přisprostlý dedeček v podání Alana Arkina   nebo sebevražedný bratr, každý z nich má   něco do sebe a já jsem si je zamilovala   všechny. Film, který přináší nevšední   zážitek, který si budete chtít zopakovat.U   filmu jsem se tak nějak přihlouple usmívala a   když už přijde na řadu né moc vtipná   pasáž, tak je tak perfektně odlehčená, že se   do jisté míry musíte smát. Já jsem z filmu   nadšená ve všech směrech.

Každá uvelená rodina by měla být svým   způsobem normální. I tato, která je hlavní   hrdinkou americké černé road movie komedie.   Maminka se snaží být zbožná a k víře se   snaží vést i zbytek rodiny. Má to však   těžký. Dědeček je rebel, miluje tvrdou hudbu   a občas si zašňupe. Za nevhodné chování byl   vyhozen z domova seniorů. Pak tu máme otce   rodiny. Ten se snaží prosadit jakýsi pochybný   projekt úspěšnosti. Ten jeho projekt je   typickým produktem současné americké   společnosti. Obchod s nesmyslem. Ten obchod je   však logicky neúspěšný. Pak tu máme   staršího syna. To je chlapec snad   šestnáctiletý, který by se rád dostal na   prestižní leteckou školu, avšak v tomto věku   si uvědomuje, že je barvoslepý. Také se   snaží držet jakéhosi bobříka mlčení a   většinu filmu vůbec nepromluví. Je tu také   bratr zbožné maminky. Ten se choval nezbožně a   po té, co dostal od přítele košem, se pokusil   o sebevraždu. Rodinku doplňuje ta nejmladší, o   kterou hlavně jde. Malá Olivie se má   zúčastnit soutěže krásy, kdesi ve vzdálené   Kalifornii. A rodinný výlet může začít.  
Film je to skvělý. Kritizuje mnohé americké   nešvary. Hlavně pokrytectví spojená s mnoha   soutěžemi královen krás. Humorné dialogy i v   situacích hodně smutných. Sledovat snímek je   diváckým požitkem. Já už někdo napsal,   myslíte si, že vaše rodina není normální?   Mýlíte se. Co je rodinnou normou nikdy nikdo   nestanovil.

Nenápadný,ale o to více překvapující   nezávislý snímek který jsem si oblíbil a rád   se na něj podívám znovu.Herci dobře padli do   svých rolí a humor měl slušnou kvalitu.

Tak tenhle film jsem si opravdu užila. Příběh   o rodině, která je opravdu povedená   (přestanete si myslet, že ta vaše je divná:-))   A malá slečna Olive je vážně kouzelná.

Tohle byla komedie roku 2006.Úžásnej příběh   jedné průměrné americké rodinky.Dlouho mě   tak nic nepobavilo.A je to přitom úplně   jednoduchy děj.Super film pro odpočinek.Toni   Collette je tu opět báječná ale i ostatní   hrdinové jsou na jedničku.Rád se k tomu zase   vrátím.:)

Rodina Hooverových se skládá z ambiciózního,   ale neúspěšného Teda, jeho manželky Sheryl,   jejich sedmileté dcery Olivie, která přes   svojí nadváhu doufá ve vítězství v dětské   Miss, syna Dwayna, teenagera oblouzněného   Nietzschem, který už 9 měsíců nepromluvil   jediné slovo, dědou Edwinem, požitkářským   staříkem, kterého zrovna vyhodili z domova   důchodců za šňupání heroinu a posledním   členem této podivné rodinky se na čas stává   Sherylin bratr Frank, vzpamatovávající se   právě z pokusu o sebevraždu. A tahle rodinka   jsednoho rána nasedá do starého mikrobusu s   cílem Kalifornie a volba Malé Miss   Sunshine…
Tahle věc je velmi příjemná a   neotřelá road-movie, která je dobrou sondou do   života na letmý pohled možná průměrné   rodiny. Já sám bych viděl žánr filmu téměř   přesně na padesáti procentech mezi dramatem a   komedií. A funguje to velmi dobře – každý z   charakterů má dostatečnou sílu na to, aby se   točil celý příběh jenom kolem něho, přesto   ale všichni dostávají stejný (tudíž velmi   omezený) prostor, na kterém se můžou   předvést. A kupodivu se to všem daří a   všichni na konci snímku můžou odkráčet se   vztyčenou hlavou. Ze začátku jsem měl sice   problém s postavou Grega Kinneara (mimochodem, v   určitých momentech na mě působí jako dvojník   Bruce Willise začátkem 90.let), ale v druhé   půli mě velmi mile překvapil. I přesto že   jsou dobří všichni, nejvíce jsem si oblíbil   požitkářského dědečka – Arkinovi role   sedla opravdu krásně (i když mě osobně to na   Oscara nepřijde). Nejhezčí na nápaditém   scénáři je však fakt, že tahle ze začátku   jednoznačně nepříliš fungující rodina   dokáže držet při sobě a ať se kdokoliv z   nich tvář sebedrsněji nebo sebevíc bez zájmu,   záleží jednomu na druhém. Komediálním ale i   patřičně příběhově silným vrcholem je pak   samotná volba Malé Miss Sunshine – volná   disciplína Olivie se zřejmým dědečkovým   odkazem je skvělá, stejně jako chování zbytku   Hooverovic klanu z něho vyplívající. Naproti   tomu jako z jiného světa působí ostatní   soutěžící, působící dojmem umělých   panenek. Což je opravdová hrůza. Stejně jako   chování diváctva při volné disciplíně malé   Hooverové – vždyť co jiného udělaly tyhle   matky ze svých dcer než ubohou karikaturu   dospělých žen? Vˇždyť Olivie byla se svým   tancem alespoň vtipná a rotomilá tak, jak by   sedmiletá dívenka měla být.