Májové hvězdy

Májové hvězdy
Kooprodukční povídkový   film z osvobozování naší   republiky sovětskou armádou,   kde spolu s plejádou našich   známých herců - pan   Ladislav Pešek, Jana   Dítětová,Jana Brejchová, a   na straně druhé Vjačeslav   Tichonov,A.Chanov, Leonid   Bykov za herce z Ruska.   Dojemné příběhy   režírované S.Rostockym, a   především příběh Dušan   a generál a Zrzavý...   působivý a milý film

Film,který kdysi   neodmyslitelně patřil k   májovým oslavám,   vyzdobeným ulicím a   praporům v oknech...   Sledovala jsem ho pravidelně   každý rok s babičkou,které   při něm pokaždé ukápla   nějaká ta slzička - tak   realisticky ji přenesl o   těch několik let zpátky do   doby,kterou sama zažila.A já   se nemohla vynadívat na   švarného poručíka   Rukavičkina,o kterém jsem   ještě ani netušila,že se   "v civilu" jmenuje   Vjačeslav Tichonov... Boha   jeho, jak já ho tý   Brejchový tenkrát   záviděla!!!

To bylo tak poetické jakoby   na režisérském křesílku   seděl sám velký Akira   Kurosawa. K vyjádření hrůz   a krutosti války není třeba   velkolepých bojových scén a   desítky roztrhaných těl,   bohatě stačí několik   silných momentů. Např. kdy   generál na otázku zda má   děti, odpoví ne, ač drží   fotografii své rodiny, nebo   zbytečná smrt vojáka již   po skončení války. V   těchto dvou povídkách je   smrt jasně definovaná a snad   proto na mě nejvíce   zapůsobila povídka o   kyjevském řidiči tramvaje   ze které lidskost přímo   sálá. Snímek s obecnou   platností, ve kterém nejde o   ruské vojáky, ale dá se   aplikovat na všechny   konflikty dávné i nedávné   historie. Bohužel je stále   dost lidí, kteří si   nevšimli, že se píše rok   2010 a pod vlivem trapného a   primitivního antirusismu   nedokáží vnímat   humanistické poselství   těchto filmů jen proto, že   vznikly na východ od   českých hranic.

Film mě dojímá a vlastně   nevím proč. Mohl bych   vymýšlet a kombinovat,   hledat souvislosti ale mám   dojem, že to vše si   vykonstruovávám. Podívejte   se na něj třeba na to   přijdete vy.

K tomuto filmu se velice   často vracím ve   vzpomínkách, vždy na mě   udělá dojem a jsem naměko.   Ač jde o povídkový   film,povídky jsou kvalitní a   nemají chybu. Tento film se   ztratil v archivu někam ke   dnu,už dlouho nebyl na   světle.Nevyšel ani na DVD.

Několik příběhů
mapujících epizody konce   války. Láska mezi českou   učitelkou a ruským vojákem,   to je jedna z epizod. Skvělí   čeští i ruští herci.   Všechny příběhy mají   "své kouzlo",   všechny ukazují, jak je   válka krutá...

Mohla bych si ušetřit práci   s komentářem a opsat ten od   martin.stusak 9. Odmyslela   jsem si historii a zůstala   slušná filmařina s   devatenáctiletou Janou   Brejchovou a tlačením na   pilu v zobrazování   hrdinných představitelů   Rudé armády. Natahováná,   slzopudná, nereálná...

Nic naplat. Byť se jedná o   velmi silné momenty ve všech   čtyřech povídkách   obsahující tento snímek,   jedná se o silný   propagandistický filmový   počin oslavující hrdiny   rudé armády. Začátek a   konec snímku se záběry na   památníky a hroby   sovětských vojáků to jenom   dokazuje. Bylo běžné, aby   si malé děti hráli pod   tankem číslo 23 a povídali   si o válce? Památníkem,   který se stal součástí   propagandy komunistického   režimu, která měla i   popřít roli Ruské   osvobozenecké armády pod   vedením Andreje Vlasova? Po   technické stránce je film   natočen velice dobře. Ve   svém zaměření ani není   divu. Tohle muselo prostě   vypadat. V povídkách   různých žánrů v   poetickém ladění je   zvýrazněn především vztah   československého lidu k   sovětským vojákům v   nezapomenutelných   květnových dnech a naopak.   Film své doby, takže když   se k tomuto hledisku   přimhouří oko, dá se   snímek v dnešní době   divácky přijmout. Přijmout,   avšak myslet si své.