Luk

Zdá se, že korejský filmový kouzelník čím   dál méně důvěřuje síle slova. Aspoň v   případě Luku se spolehnul skoro výhradně na   vyprávění obrazem. To je ale stejně výmluvné   jako kdyby snímek překypoval dialogy. Výmluvné   a zároveň zastřené závojem tajemství. Jeho   tempo v součinnosti s nádhernou hudbou   vytváří skoro dojem mýtu. Překypuje symboly   (hlavně v závěru, který jsem opravdu nepobral)   v čele s lukem, který je zároveň zdrojem   hudební krásy, hrozivou zbraní i věšteckým   médiem. Přitom tápu, jestli ten který prvek   něco opravdu konkrétně symbolizuje (zase tu   narážím na svojí chatrnou znalost   dálněvýchodního myšlení a mystiky) nebo   "jenom" dotváří náladu.   Každopádně to byl opět zážitek a Ki-Duk Kim   mě ani tentokrát nezklamal.

Další z těch filmů, který má nespočet   úhlů pohledu a ze kterého si proto každý   divák může odnést něco úplně jiného a   nikdy to nemusí být špatně. Polemika a   nejednoznačnost je tu totiž na každém rohu.   Nutí nás přemýšlet o postavách a jejich   jednání, situaci, charakterech a vnitřně o   nich polemizovat.
Sobeckost starého   lukostřelce? Ano, možná, ale v tom je ta   polemika. Mě osobně na filmu nejvíce zaujala   právě postava starého lukostřelce. Zkusit se   do něj vciťovat, pochopit ho. V životě nic   nemá, jenom ji. Každý den vidí jenom loď a   moře, ONA je to nejlepší, to jediné v jeho   životě, ona je pro něj vše, schovává si jí   pro sebe. Jak by se jí mohl jen tak vzdát?   Jenže nevinná holčička se stává ženou,   život se pro ní otevírá a chce poznat, jaký   je svět tam daleko od staré lodi, daleko za   mořem.

Celý film doslova praská ve švech   pod tíhou vyhrocených a bouřlivých emocí,   přesto se na povrchu zdánlivě nic neděje,   souhlasím i s perverzí, kterou v tom taky   cítím, nikdo nemluví a jemná hudba vše   odnáší na houpajících se vlnkách širého   moře. Krása!

Nádherně poetický film, u kterého platí, že   herci toho opravdu moc nenamluví. Těžko   hodnotit, v čem se mi tak líbí, ale po jeho   shlédnutí ve mně zůstal kousek z něj, z té   poetické nálady, z atmosféry poklidného konce,   vyrovnání..i když v podstatě není o ničem   krásném, ba přímo z mého pohledu je hodně o   sobeckosti lučištníka, která ještě více   vyniká v konfrontaci s nevinnou ženskostí   nádherné Yeo-reum.

Poetický příběh spojení s krásnou hudbou.   Film s minimem dialogů, kdy oba hlavní hrdinové   v podstatě celý fílm nepromluví. Film pro   náročného diváka.

Pro evropského díváka je asijská tvorba vždy   velice zajímavá, ti lidé jsou prostě jiní a   to se odraží i v jejich tvorbě, jejich filmy   jsou barvitěšjí, detailnější, takový   mystičtější, aji tématika bývá pro nás   netypická, Kim Ki-duk má navíc rád málo slov   a vypráví spíše pomocí náznaků, díky   čemuž vnímáte film z uplně jíného úhlu...

Jsem zklamána, ale především znechucena. Tu   odpornou pedofílii, při které se mi opravdu   chtělo zvracet, si mohl Kim odpustit...