London

Příběh o partnerských   vztazích, problémech a   jejich řešeních. Není to   však něco, co by leckdo   očekával. Svým vyzněním   je to snímek odlišný od   tradičních či podobných   tohoto tématu. Každý má   svůj, takříc, bouřlivý   život a to se všemi svými   sounáležitostmi. Každý má   svůj vnitřní problém a   každý s tím zachází jako   umí. V oblasti partnerských   vztahů však vzniká otázka,   kolik čeho kdo o svém   partnerovi skutečně ví a   jak s tím umí či dokáže   pracovat. Snímek tak   představuje spoustu osobních   konfliktů vyznívající až   hysterickým dojmem, které je   potřeba velmi dobře   poslouchat, poněvadž taková   síla dialogů a jejich   myšlenek tady snad ještě   nebyla. Není to film ani tak   o ději, jako právě o   názorových střetů jednoho   s druhým. A názorů,   vzájemného osočování a   vnímání osobních   problémů je tu skutečně   přehršel. A tak se může   dokonce i stát, že se v   někom někdo z diváků i   najde. Není to art, není to   drama, není to komedie, není   to prostě nic. Je to film k   zamyšlení o daných   skutcích v seberealizaci   svého dobra i špatnosti, kde   se může najít i nějaká ta   forma filozofie života.

Tak nějak mě to nevzalo,   dlouhé monology, dialogy o   ničem... Netvrdím, že   herecky to bylo špatné, ale   od půlky jsem to přetáčela   a pak vypla a šla spát. Na   uspání dobrý.

Po Revolveru druhý Jasonův   film v řadě který jsem   přetáčel. Posunul jsem to o   20 minut když tam stál jeden   maník s jednou pipkou po   posunutí tam byli furt.   Prostě žvanírna zbytečná

london
je to dobri good film sice nie   akcny ako sme u jasona   zviknuty ale aj tak je to   pecka stathamove hlasky su   bohovske.

Cítím z toho urputnou snahu   být co nejvíc cool.   Propojení sáhodlouhého (i   když někdy vtipného)   žvanění o drogách, chlastu   a šoustání s   pseudofilozofickými   rozpravami a vyšinutým   chováním protagonistů má   tenhle dojem navozovat, ale   mě to ze všeho nejvíc   připomínalo podobně   samoúčelné Ondříčkovy   freakoviny, tedy až na to   vyfešákované prostředí.   Zasadit většinu filmu do   prostoru luxusní koupelny   bylo odvážné a někdy to i   fungovalo, ale celek zůstal   rozplizlý a nevyrovnaný.   Nicméně Statham tu měl asi   nejzajímavější roli, v   jaké jsem ho zatím viděl.

...„Tahle posedlost všechno   vyjadřovat slovy. -To není o   slovech. - Ne, tohle je o   slovech.“ Velká láska a   ještě větší žárlivost a   logický důsledek této   kombinace. Nicméně s   bolestí se dá vyrovnat,   pokud se řádně rozebere. A   ideální místo je sociální   zařízení (není to   paneláková velikost) na   večírku, kam Syd nebyl sice   pozván, ale v zoufalství se   vecpal, navíc si na WC   přivedl toho správného   parťáka na pokec a kokain. A   k tématu rozchodu, patří i   láska, sex, smysl života,   Bůh, vztek a hlavně ta   bolest. „...nech mě dát ti   nahlídnout do mého života,   do mojí zasraný bolesti.“   Velmi zvláštní film, plný   slov. Odehrávající se v   komorním prostředí domu   plného lidí....„Pamatuješ   si věty, které ti lidi   řeknou. Zavrtají se ti do   mysli jako výstřely   zranění, které se nikdy   nevyléčí.“.

Nadprůměr
Určitě nadprůměrný   film,Jessica Biel je fakt   kočka a Stathamův monolog z   druhé části filmu mě   opravdu dostal... prostě   dobrá jízda,sice ten film   není nic světoborného,ale   myslím že debutující   režisér odvedl dobrou   práci.