Lidé z Dalarny

Tradice a usedlý život na   venkově kontra člověk z   města tzv. „globálního“   typu. Zprvu hořkosladká, s   ubíhajícími minutami   spíše hořká exkurze   panoptikem charakterů, jaké   u nás doma tak docela   neznáme. Lidé na severu   Evropy jsou jiní a v tomto   názoru mne utvrzuje jeden   skandinávský film za   druhým. V tomto   dramatu/komedii jsou snad   všechny postavy oškliví   maloměšťané, většinou   nesympatičtí (obzvlášť   chlapi jsou šerední   tragédi) s problémy obecně   rodinného charakteru –   někdo umře, někdo se   rozvede, někdo má depresi z   toho, že celá váha světa   (tedy rodiny) leží jen na   jeho bedrech, někdo se hádá   s příbuznými, a tak to jde   dál. Jedinou výjimkou je   velmi pohledná hlavní   hrdinka, která se dávno   přestěhovala do velkoměsta   a tak nějak se identifikovala   s archetypem tamních   obyvatel, těch z vyšších   vrstev, kteří pracují v   kancelářích a po práci   vymetají bary, a kteří jsou   všude stejní, u nás i v   Americe. Jedinou věcí,   která spojuje ji a lidi z   Dalecarlie, jsou rodinné   problémy, které jsou ovšem   pro zdejší lidi osudové.   Film tak názorně ukazuje,   jaké by to bylo, kdybych se   například já sám, floutek   z města, sebral a vyjel si na   švédský venkov, kde bych   měl například dávno   ztracené příbuzné. Škoda   jen, že finále vyznívá   nemastně neslaně. Jasně,   koukal jsem jako puk, protože   jsem byl skutečně   překvapen, ale jde trochu   proti předchozímu   vyprávění.
Obecně   řečeno skromně natočený,   nenápadný film, který ale   rozhodně má co nabídnout,   obzvlášť nám, exotům z   teplých urbanizovaných   krajin ;-)).