Lidé z Dalarny

Tradice a usedlý život na venkově kontra   člověk z města tzv. „globálního“ typu.   Zprvu hořkosladká, s ubíhajícími minutami   spíše hořká exkurze panoptikem charakterů,   jaké u nás doma tak docela neznáme. Lidé na   severu Evropy jsou jiní a v tomto názoru mne   utvrzuje jeden skandinávský film za druhým. V   tomto dramatu/komedii jsou snad všechny postavy   oškliví maloměšťané, většinou   nesympatičtí (obzvlášť chlapi jsou šerední   tragédi) s problémy obecně rodinného   charakteru – někdo umře, někdo se rozvede,   někdo má depresi z toho, že celá váha světa   (tedy rodiny) leží jen na jeho bedrech, někdo   se hádá s příbuznými, a tak to jde dál.   Jedinou výjimkou je velmi pohledná hlavní   hrdinka, která se dávno přestěhovala do   velkoměsta a tak nějak se identifikovala s   archetypem tamních obyvatel, těch z vyšších   vrstev, kteří pracují v kancelářích a po   práci vymetají bary, a kteří jsou všude   stejní, u nás i v Americe. Jedinou věcí,   která spojuje ji a lidi z Dalecarlie, jsou   rodinné problémy, které jsou ovšem pro   zdejší lidi osudové. Film tak názorně   ukazuje, jaké by to bylo, kdybych se například   já sám, floutek z města, sebral a vyjel si na   švédský venkov, kde bych měl například   dávno ztracené příbuzné. Škoda jen, že   finále vyznívá nemastně neslaně. Jasně,   koukal jsem jako puk, protože jsem byl skutečně   překvapen, ale jde trochu proti předchozímu   vyprávění.
Obecně řečeno skromně   natočený, nenápadný film, který ale rozhodně   má co nabídnout, obzvlášť nám, exotům z   teplých urbanizovaných krajin ;-)).