Lidé v hotelu

Lidé z hotelu, a nebo také - Grand hotel, byl natočen podle románové předlohy Vicky Baumové, a získal v roce 1933 Oscara. V berlínském hotelu bydlí celá plejáda typově různých lidí, kteří se souhrou okolností setkali na krátko na jednom místě. Unavenou, přecitlivělou a nervní primabalerinu ruského původu Grusinskou, hraje Greta Garbo, jejím protipólem je sympatická, mladá sekretářka – Joan Crawford, nebo zkrachovalý obchodník, nafoukaný továrník, baron, který přišel o všechny peníze, ale chce budit neustále dojem zazobanosti a moci. Je to tak – v hotelu vždycky lidé přicházejí a odcházejí a zůstává jen personál. Tento film byl něčím novým ve způsobu zpracování, kamery, přístupu k hereckému projevu jednotlivých hvězd, takže i díky zajímavé režie Eduarda Gouldinga nám čas zanechal zajímavé dílo.


M.H. c.b.

"LIdé v hotelu". Film byl natočený podle románu Vicki Baumové a jeho děj se neodehrával v běžném románovém smyslu to je s vyvrcholením, zápletkami a konečným rozřešením, nýbrž v něm probíhá souběžně několik lidských osudů v rozmezí dvou dní života ve velkoměstdkém hotelu. Lidé si budují vzdušné zámky, které se jim v zápětí boří, jejich naděje se pak plní nebo naopak mění v zoufalství. Klamou se navzájem, milují a nenávidí, ztrácejí život násilným zásahem a jiní jej opět znova nalézají. Odcházejí a na jejich místo zas nastupují jiní - tak jako v samotném životě, kde každá mezera vzniklá odchodem jednoho, je ihned zaplněna novou existencí.

Představitelé této směsice různých lidských osudů vytváří několik herců, z nichž každý byl sám o sobě hereckou osobností. Především Greta Garbo jako tanečnice Gruzinská. Oduševnění její hry, zdůrazněné kouzlem její osobnosti, neměla tehdy ve filmovém světě sobě rovné. Únava ze života, lhostejnost, znervozněnost tanečnice, jistě velmi slavné, ale trvale se děsící možnosti neúspěchu, je vystřídána nejprve zábleskem štěstí z lásky, která se následně rozzáří plným jasem, v očích, tváři, ale i v pohození vlasů, pohybem, krokem, tanečním a vznosným, jak to dokázala jen božská Greta Garbo.

Vedle ní je tu Joan Crawfordová, rovněž svým způsobem hezká, bez sentimentálního přecitlivění, vyjádřujíc stav onoho odhodlání, které z touhy po lepším životě a penězích vhání ženy do závislosti na mužích sice nemilovaných, ale za to bohatých. V tomto případě to byl krachující finančník, shánějící záchranu v podvodné fúzi, kterého si zahrál mhouřivý Wallace Beery, vedle něho se pohybuje jiný ztroskotanec života, baron a hotelový zloděj John Barrymore a opět jiný typ člověka chorobou zdevastovaného zasvěcence smrti Lionel Barrymore, který si poslední dny života zpříjemňoval po svém způsobu, nalézaje při tom nečekaně kus štěstí. A současně s těmito filmovými velikány, jde všední život tisíců, zosobněný například hotelovým portýrem, který pod maskou úsměvů a povinné zdvořilosti skrývá starost o rodící ženu.

Režisér Goulding seřadil tyto osudy souběžně a dal jim navzájem prostupovat, že vzniklo dílo silného účinku a dějového napětí, které i po bezmála osmdesáti letech nezůstává u vnímavého diváka bez odezvy.