Líbánky

Trocha opravdovosti?
Látka to byla opravdu   zajímavá, ale musím   konstatovat, že výsledek   (navzdory slušnému   hodnocení, které jsem   udělila) byl spíš   rozpačitej. Za paradoxně   nejslabší moment považuji   scénu s monologem Aleše. To   už moc šustilo papírem a   chyběla tomu špetka   autenticity.

Miluju Aňu Geislerovou, a   mám rád pana Hřebejka a   Jarchovského, ale tohle asi   bude první film, který mě z   jejich spolupráce tolik   neoslovil. Na film jsem se   těšil a určitě jsem nebyl   zklamaný. Pořád je to ta   lepší část české   kinematografie současné   doby. Ale může to být i mou   slabostí pro vypouklé   bříško paní Geislerové.   Jinak Aňa v seriálu HBO   "Až po uši" je   výborná.

Tak mi to tak nějak   připadalo poskládané za   sebou, občas bez ladu a   skladu. A tak nějak   neuvěřitelně. Nemyslím   přímo tu šikanu, ale tu   logiku, že se zjeví   nepozvaná osoba na svatbě a   vlastně to nikomu nevadí.   Manželka se rozložila po   emotivním dopise a manžel   prostě syčák byl, ale to   snad jako rozvedená,   křísnutá životem, musela   vidět už před svatbou. Za   zmínku stojí akorát   herecký výkon Jiřího   Černého, ostatní tam jen   tak byli a byli značně   nesympaticky. Třeba tatínek   nevěsty byl citlivka k   pohledání. Anebo mám   štěstí, že takovou sortu   lidí prostě neznám.

Psychologické drama se   odehrává v průběhu asi   tří dní. Během nich se   koná obřad jedné svatby.   Mezi svatebčany se   "náhodou" objeví   někdo, kdo tu idilku obřadu   a slávy poněkud naruší.  
Nemám rád naše   nové psychologicky laděné   filmy. A tenhle průměrný   Hřebejkův film bude patřit   mezi ně.
Trošku to v   něm pokulhává s logikou.   Tak jsem třeba úplně   nepochopil to, jestli ten   oční optik se na svatbě   objevil náhodou, anebo to   byla účast plánovaná. Pak   bych pochyboval o tom, že si   svatebčané na své hostině   nechají nepozvaného hosta.   To není žádný   "Fešák Hubert". V   reálu by se asi s takovým   hostem rychle rozloučili.
A co herecké výkony?   Přiznám se, že většina   účastníků ve filmu je pro   mne spíše neznámá. Asi   nejlepší výkon předvedly   ty malé děti. Chovaly se   totiž přirozeně.
Tento film bude patřit k   těm, o kterých asi tak za   dvě hodiny nebudu vědět, o   čem to bylo.

Nepochopil jsem
Začátek filmu se zdá   zajímavý. Ale pak jaksi   začíná děj stagnovat,   hlavně některými   neúměrně dlouhými scénami   např. svatební veselice,   zdlouhavé záběry na   indiferentní objekty,   šukací scéna v podkroví,   které ještě více   rozmělňují až mažou   hlavní dějovou linii, k   čemuž významně přispívá   i zdlouhavé lítostivé   čtení dopisu A. Geislerovou,   které jsem skoro vůbec   nerozuměl. Co záběr, to   jiná myšlenka, samostatný   děj. Scény, kolikrát dobře   celkově provedené a   zahrané, působí hodně   autenticky, ale připomíná   mně to rodinné video.   Udržet si pak hlavní děj   filmu a najít souvislost mezi   jednotlivými záběry je pro   mě skoro nemožné. Ke všemu   se začínají na sebe vršit   další dílčí problémy,   které nevyřešeny,   vnášejí do děje další   zmatek. Velmi bych pochválil   filmařský výkon autorů,   ale hlavně herecký výkon   mně zatím neznámého herce   J. Černého ve scénách ve   vaně, které svou syrovostí   na mě působily nejvíc. Film   končí rozplizle do ztracena.

Dobří herci a jejich   výkony,pěkné lokace a   kamera,zajímavý námět,ale   celé to tak trošku   uspávalo.Škoda že film   více negradoval,taklhe za   50%.

Řemeslně zručně natočeno,   jen ten příběh měl být   jinak uchopen. Atmosféra   vytvořená v první půlce   slibovala lepší vyústění   v části druhé, bohužel   film ke konci   "vygradoval" do   absolutní nuly.

Skrytá agresivita.
Svatebčani i čtenáři   pozor! Pod stolem i na   záchodě chrápou ožralé   SPOILERY!

Co   při téhle svatbě v kostele   nezaznělo, ale určitě   mělo: „Kdo z přítomných   ví něco, co by bránilo   uzavření tohoto   manželství, ať promluví   teď nebo ať mlčí   navždy!“ (to je docela   praktická výzva). Bez   pozvání se vetřít na cizí   svatbu a na pěkně veselé   veselce nepěkně prudit svou   tichou agresivitou, to asi   Alešovi mír v duši   nepřineslo, řekl bych. A   nevěstě v požehnaném stavu   omlátit o hlavu kostlivce,   vytaženého ze skříně na   intru, notabene když s tím   nemá chudák těhotná holka   nic společného, to už mi   nepěkně zavání   (zbytečnou?) šikanou.

A pak že se lidi   nemůžou změnit (třeba   Robert, to je dnes správnej   chlap - umělým dýcháním   zachránil život člověku)!   Někdy ovšem i k horšímu,   jako u Aleše. Kdysi se taky   zachoval správně, když vše   oznámil řediteli. Ale o   dvacet let později už neměl   koule na to, promluvit si   nejdřív s tím obdivovatelem   Nastassji Kinské,   poinformovat ho o tom osmém   patře o rok později, a dát   mu příležitost, aby seznal,   zastyděl se a omluvil. A   pokud by dotyčný nešel do   sebe a zachoval se zpupně,   tak TEPRVE POTOM vzít na svá   bedra nevděčnou úlohu   rozesírače manželství. A   udělat tak nešťastnou nejen   nevěstu, ale do budoucna i to   nevinné dítě, co je na   cestě. A sebe taky,   samozřejmě. Žádná pomsta   na nevinných mír v duši   nezajistí. Teď se Alešovi   bude ještě hůř žít sám   se sebou.
Navíc jsem   měl pocit, že pár   důležitých scén ve filmu   chybí a neustále jsem měl   nutkání se zeptat: „Bude   něco?“ Až přišly   závěrečné titulky a já   pochopil, že dneska s   Hřebejkem nic nebude.

A k těm   Aleškovým deseti minutám   slávy – hezky si   zadeklamoval, jen co je   pravda, odrecitoval jak z   partesu bezchybný,   stylisticky vybroušený   text... A co to říct   vlastními slovy, a ne takhle   knižně, abych mu to citové   rozrušení (jo, cloumalo to s   ním pěkně) mohl věřit,   he?

zklamání
Očekával jsem příběh ze   života,reál,výkony herců   jak by příslušelo českému   filmu.
Bohužel....nic.Za zmínku   stojí dvě věci:výkon   J.Černého a krásné   prostředí v němž se   natáčelo.

Po pravdě nebýt titulků   neuvěřil bych, že tenhle   film stvořil Jan Hřebejk.   Režisér s takovým talentem   a potenciálem, který má na   svém kontě filmy jako   "Šakalí léta"   "Pelíšky"   "Musíme si   pomáhat" aj. určitě   umí mnohem víc než nabízí   tenhle neskonale nudný a   poněkud zmatený výtvor. Ani   herecké výkony tomuhle filmu   nijak výrazně nepomohly.   Anna Geislerová podle mne   patří mezi   nejpřeceňovanější české   herečky a zde znovu   dokázala, že její   výrazový rejstřík je   podivuhodně úzký. Celkový   dojem z tohoto filmu je asi   "JAKO KDYŽ KOUKÁŠ Z   OKNA A NIKDO NEJDE"!

Tohle určitě není můj   žánr filmu který bych   vyhledával takže hodnotím   jenom že jsem se na to díval   zběžně protože mě to moc   nebavilo.Herecky docela dobrý   ale některé dialogy nuda   ,občas se objevila   zajímavější scéna.

Zdlouhavé, utahané, nic   neříkající. Hlavní   myšlenka se okecává a   okecává a nakonec se ani   nerozvede. Zdlouhavé záběry   na svatební veselí,   zdlouhavé monology, prostě   všechno se to táhne jako   žvýkačka. Navíc jsem   nepobral, proč někdo řeší   situaci starou dvacet let a   dělá z toho tragédii. Na   tohle koukat je ztráta času.   Závěr to celé jen potvrdil.   Autoři nenechali divákovi   možnost volby, zda bylo   Adamovo vyprávění pravdivé   či ne. Dávám jen něco   málo za zápletku a za   herecké   výkony.201511069411/9758

nuda
Pořád jsem čekal kdy se   začne něco dít. A nedočkal   se. Instantní nuda hrající   si na velké téma :-(

Blood Is Thicker Than Water
V prvom rade tu budú   obrovské SPOILERíky, keďže   bez nich sa nedá hodnotenie   obhájiť, takže pozor!   Pôvodne to malo byť zrejme   myslené ako ťažké umenie a   výsledok mal byť vedený ako   vysoko umelecký európsky   film, ale dosiahol pravý   opak. Nie je ani dramatický,   ani umelecký, ani   psychologický. Je sci-fi,   alebo absurdná akcia z inej   planéty. Celý film je o   neuveriteľne nesympatickom   indivíduu, ktoré zhliadne   bývalého spolužiaka v   opravovni okuliarov. On už   má urnu kamoša a hybaj mu na   svadbu. Nik ho nepozná a nik   nevie, kto to je a všetci ho   tam trpia. V skutčnosti by sa   našlo hneď zopár ostrých   týpkov, čo by mu na tej   svadbe vykopali dušu z tela.   Nie je pravda, že si ho tam   ostatní obľúbili, oni ho   tam ešte viac znenávideli,   navyše je slušný risk ho   nechávať s malými deťmi,   výzor a správanie na to mal.   Nakoniec ho chvalabohu   vyhodia, no on sa ráno   vráti. Normálna mladucha by   ho nakopala do gulí,   prinajhoršom zavolala borcov   z bytčice až ho dajú do   kazajky a nech je pokoj, no   nie. Ona si ho vypočuje.   Uverí skôr nejakému   cudziemu psychopatovi ako   svojmu mužovi, navyše z   nejakého neurčitého dopisu   zmení svoj svetonázor na   svojho muža, to že takých   napíšem desať za večer jej   nevadí, verí mu. Všetko   malo asi smerovať k nejakému   grandióznemu finále, či   šokujúcemu odhaleniu, ale   že bol niekto šikanovaný na   strednej a točiť o tom film   je zvláštne, keďže zažili   iní aj oveľa horšiu   šikanu, a mládenec šiel na   umeleckú školu, takže musel   rátať s tým, že budú na   neho močiť, keďže to je   dnešné umenie, taká   príprava naň, podobne ako   rádoby punk v pravoslavnom   kostole, či hanobenie   pamiatok ruských vojakov,   ktorí nás oslobodili od toho   mierumilovného   "pokrokového"   Nemecka. To sa dnes považuje   za obrovský kultúrny prínos   a duchovné obohatenie   jedinca. Jednoducho socha   anjelika či pekná krajinka   je dnes zvrhlé umenie. Vrchol   filmu sú monológy nášho   nezvaného, keď spustil tie   rádoby umelecké kecy, tak mi   bolo jasné, že to raz niekto   natočí na pásku a bude   používať pri mučení a   výsluchoch, prezradíte   všetko. Navyše mám   podozrenie, že zas tvorcovia   nám skyto dávajú do   podvedomia najavo, že by sme   sa tak správali k nemu   všetci, keďže bol na   chalanov, takže zas sa   snažia o nejakú agendu, ale   myslím, že ich môžeme   upokojiť, normálnemu   človekovi je jedno, či je   kto na chalanov, dievčatá   či oboje, každého   súkromná vec. Oni ho skôr   mlátili, že bol riadne   nepríjemný, nevyspytateľný   a vlastne svojim spôsobom   nebezpečný. Veľmi zlý   film, so znepokojivými   odkazmi a útokmi na   podvedomie diváka.   Šikanovali ma na strednej,   tak to idem o dvadsať rokov   povedať jeho budúcej žene   práve na svadobnú hostinu   (prečo práve jej?), ona mu   uverí a ožerie sa. Des