Léto s Monikou

Adaptace literárních předloh nebyly pro nejslavnějšího švédského filmaře Ingmara Bergmana typické, Léto s Monikou nicméně z knihy vychází, konkrétně ze stejnojmenného románu z pera Pera Anderse Fogelströma, který se stal i spoluautorem scénáře. Děj sleduje dva mladé lidi z pracující třídy, devatenáctiletého Harryho a o dva roky mladší Moniku, čelící mnoha omezením. Kvůli špatné bytové situaci oba žijí stále s rodiči, čímž značně trpí jejich svoboda. Po vzájemném setkání spolu utečou lodí na ostrovy, aby zakusili volnost, po které oba prahnou.

Po čase je však realita dostihne i tam. Kvůli Moničině těhotenství se musejí vrátit do města. Díky rozsáhlé výstavbě, kterou v 50. letech započali sociální demokraté, si najdou malý byt, mladík také začne studovat techniku na večerní škole. Harry chce prožít švédský sociální sen a vyšvihnout se o třídu výš. Na materiálních věcech ale podle Bergmana pramálo záleží. Pár se začne odcizovat, až se nakonec za tragických okolností rozpadne. Žádný sociální stát neochrání jednotlivce před nevyhnutelnou hrůzou ponížení, míní režisér.

Bergmanova múza a v té době i přítelkyně, herečka Harriet Anderssonová, se v jednom ze slavných záběrů filmu objevila nahá u moře. Nejenom že ji tato scéna okamžitě proslavila a přispěla k pověsti Švédska jako sexuálně liberální země, zpodobení ženského těla tu bylo na svou dobu natolik odvážné, že ve Spojených státech se film promítal pod názvem Monica: Story of a Bad Girl v polopornografických kinech coby ukázka „hříšných Švédů“. Slib nahoty mimochodem do kinosálu přilákal i mladého Woodyho Allena, který se díky tomuto titulu poprvé seznámil s jedním ze svých nejoblíbenějších režisérů.

Způsob, jakým Bergman režíroval Anderssonovou, obdivovali i tvůrci francouzské Nové vlny – charakteristická se v tomto ohledu stala především scéna v kavárně, v níž se herečka dlouze a neomaleně dívá přímo do kamery.

Erik Hedling
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

„Prvá láska býva nezabudnuteľná.”

Druhé pokračovanie Bergmanovej tzv. letnej trilógie, evidentne inšpirované zmyselnou a zároveň sviežou sexualitou švédskej herečky Harriet Andersson, ktorá sa neskôr stala jednou z Bergmanových dvorných herečiek, prináša krutý obraz mladej nezrelej lásky, spejúcej k tragickému koncu. Leto s Monikou predstavuje jeden z najdôležitejších filmov švédskeho režiséra, v ktorom Bergman pokračuje vo svojom sústredenom skúmaní citových vzťahov a preukazuje svoju profesionálnu vyzretosť filmového režiséra.

Nekompromisná a divoká Monika (Harriet Andersson) pracuje na zeleninovom trhu a očarí plachého a nesmelého Harryho (Lars Ekborg). Sotva dospelá mladá dvojica zo sociálne nižšej vrstvy sa do seba vášnivo zamiluje a v lete podnikne romantický únik loďou z mesta, od rodičov a od zodpovednosti na vzdialený ostrov s letnými sídlami. Spočiatku je všetko krásne a bezstarostné, no s koncom leta prichádzajú prvé problémy a po Monikinom otehotnení sa rajské opojenie rozplynie v krutej realite nedostatku peňazí a neschopnosti postarať sa o prichádzajúce dieťa. Dvojica zbavená naivných ilúzií sa musí vrátiť do mesta, kde je vrhnutá späť do krutej reality, a jediným východiskom z neutešujúcej situácie je uzavretie manželstva. Čoskoro po narodení dcéry však Moniku začne manželský život nudiť. Nájde si milenca a odchádza od dcéry i od Harryho.

Svojou ranou zmyselnou psychologickou štúdiou mladej lásky dvoch neskúsených milencov Bergman v roku 1953 dosiahol jeden zo svojich najväčších medzinárodných úspechov.

Film Europe SK

Ve svém raném filmu Bergman pokračuje v soustředěném zkoumání citových vztahů, tentokrát nezralé lásky sotva dospělých mladých lidí ze sociálně nižší vrstvy na předměstí Stockholmu. Temperamentní přidrzlá Monika (debutující Harriet Anderssonová) okouzlí a svede plachého, nesmělého Harryho (Lars Ekborg) a podniknou spolu romantický únik lodi z města na ostrov. Rajské opojení brzy pomine a dvojice, zbavena iluzorních snů, je vržena zpět do tvrdé reality. Bergman nemá potřebu moralizovat ani se mladým pošetilcům posmívat. Postava Moniky, při vší povrchnosti a nezodpovědné touze si užívat, je podmanivě živelná, strhuje erotickým temperamentem a spontánní senzualitou. Bergman v Anderssonové objevil představitelku nové generační autenticity i talentovanou herečku, která dalšími rolemi v jeho filmech vyzrála ve vynikající interpretku psychologicky náročných postav. Nad výrazem Moničiny tváře v dlouhém detailu na závěr filmu, upřeným do kamery (rozuměj divákovi do očí), se pozastavil Bergmanův monografista Robin Wood, s přiznáním, že je těžké jej vydržet. I když Monika selhává ve svém mateřství a podvádí manžela, který pečuje o jejich dítě, nejde ji jen tak odsoudit: „Ten záběr je dokonalým filmovým ekvivalentem věty Kdo jsi bez viny, hod po ní kamenem." (Wood)

Autor/Zdroj: /Kino AERO