Lesní jahody

Bergmann = mistr světla a   psychologie. Jeho filmy by   tolik ztratily, kdyby nabyly   barvy. Byl geniální v   dialozích a atmosféře   rozhovorů. Možná až   přespšíliš neznámý   tvůrce v dnešní mladé   generaci. Dnešní filmaři by   si měli mnohé vzít z jeho   tvorby.

Nezvykle (a příjemně)   srozumitelná Bergmanova   klasika. Promyšleně,   precizně natočená studie   jednoho zlomového bodu v   nachylujícím se životním   putování hlavního hrdiny.   Den, kdy má dostat významné   profesní ocenění, a cesta   na místo jeho převzetí v   něm nastartují neveselé   bilancování. Za pomoci   skvěle propojených   vzpomínkových, snových i   reálných pasáží jsme   svědky zasutých,   nedořešených a   zamlčovaných skutečností,   které teď vyplouvají na   povrch. Profesor Borg se celý   život ubíral určitým   směrem, jeho uvažování i   jednání bylo naplněné   pragmatičností,   cílevědomostí a   korektností a málo v něm   zbývalo místa pro   pošetilost a city. Vždycky   byl přesvědčený o   správnosti takového   směřování, ale teď o něm   začíná pochybovat, což je   tím bolestnější, že   deziluze přišla v tak   pokročilém věku. Roste v   něm zmatek a úzkost z   promarněných let   vystupňovaný poznáním, že   i jeho syn se možná vydal v   jeho stopách. Závěr je ale   smířlivý, ukazuje, že na   přehodnocování není nikdy   pozdě. Filozofická road   movie, která zůstala   nadčasová.

Lesní jahody
Film považuji za   vynikající. Sny, které se   zdají profesoru Borgovi jsou   naprosto vypovídající a   mají vliv na jeho změnu v   myšlení a k přístupu k   životu a jiným lidem. Navíc   tento film oproti mnoha   dalším filmům I.Bergmana   vyznívá optimisticky. Je   také osvěžující vidět   herečky Ingrid Thulin a Bibi   Andersson jako mladé.

Absolutně typický Bergman. .   . . Tak trochu vlastní   zážitky o kterých i mluvil,   když se ho ptali na tento   film a vlastní otázka   života smrti pro Victora   Sjöströma, pro nehož tento   film byl poslední. Složitý,   ale nádherný film.

Film, který zaujme   převážně ty, co mají   rádi klasické   intelektuální filmy. Řekl   bych méně emotivní a   zásadní jako Sedmá pečeť,   ale patří k hlavním   Bergmanovým dílům.

Rozloučení se životem
Podobné filmy bývá zvykem   někdy až nadhodnocovat.   Těžko říci, co si o tomto   Bergmanově snímku mám   myslet. Děj se odehrává v   rozmezí jednoho dne.   Profesorovy sny se prolínají   se skutečností. Hlavní   hrdina, ztělesněný Erikem   Nordgrenem má pocit, že   ještě ve svém životě   musí něco vykonat. Při   sledování filmu jsem byl asi   nepozorný, neb jsem jej moc   nepochopil. Snad si jej někdy   zopakuji.

Z filmu číší humánnost a   melancholie a není zde sporu   o uměleckých kvalitách   snímku. Téma bilance života   v pozdním stáří mi je ale   vzhledem k mému věku   poměrně vzdálené.

Zajímavej nápad jak popsat   sžírající mysl jednoho   postaršího doktora,   Bergmanův rukopis je cejtit   horem spodem v celým filmu,   ale rozhodně to není jeho   nej kousek...

Těšila jsem se kvůli tomu   názvu, to byla asi chyba.   Bohužel trochu zklamání,   já radši Ingmara   depresivního :-)

Film o krásné změně   člověka ze sobce na osobu   schopnou žít ve vztazích.   Přestože film rád   používá   "standartní" obrazy   není zde ani náznak dnes tak   častých klišé.