Lepší svět

Lepší svět? Nikdy nebude...
Film o tom, jak si dospělí nerozumí, byť se   ještě nedávno milovali. Bohužel jsou rodiči,   vlastní děti jim nevěří a něco jako rodina   tady moc nefunguje. Odskáčou to právě jejich   děti, které navíc jako rodiče nedokáží ani   ochránit před zlem, které do života vstupuje   už v dětském věku v podobě šikany. Není   divu, že děti pak berou svou obranu i   spravedlnost do vlastních rukou. Marně jim   dospělí vysvětlují, že násilí vyvolá jen   další eskalaci násilí.
Ne příliš   příjemný film o nelásce v rodině, o   všudypřítomném číhajícím zlu, ať už   navzájem mezi dětmi, "civilizovanými"   dospělými či primitivy v jakési africké zemi.   Tam jsou děti i přes chudobu, nemoce, alespoň   šťastné. Film smutný, dost k nasrání,   doufám, že vztahy mezi rodiči a dětmi v naší   malé zemi nedojdou jen tak hned k takovým   velkým tragickým koncům.
PS: Něco pěkného?   Krásná modrá obloha s nádhernými mraky na   konci filmu.

Bier počtvrté
Můj čtvrtý film dánské režisérky Susanne   Bier.Stejně jako předchozí tři její filmy   které jsem viděl, byl Lepší svět velmi   dobrým rodinným dramatem,ale pořád v jejích   snímcích postrádám něco extra,abych si   alespoň jednou mohl říct "wow",to   byla filmová lahůdka,nebo "to je sakra   zajímavé".Pořád jde ale o velmi slušně   ztvárněná díla.
Lepší svět mě zklamal   jednoduchým(možná odfláknutým) závěrem,kdy   se všichni měli strašně rádi,najednou spolu   všichni soucítili bez výjimky,aniž by šel   obsah výrazně do hloubky.Mezilidské vztahy jsou   natolik složité (kolikrát až zbytečně) a   dánští autoři o nich dělají dobré   filmy,které mám tak rád.Dětské role v   dánských dramatech je kapitola sama pro sebe.Bez   chyby,jako vždy.Můj oblíbený herec Ulrich   Thomsen měl hodně pasivní roli,což je pro mě   novinka:)

Seversky důstojné pojednání o tom, jak i pro   vyspělý charakter může být těžké nedat   volný průchod svému hněvu, nesplynout se   skutky, pro které má jen pohrdání a v extrému   při zachování tváře umět tu druhou nastavit.   A což teprve, když se v dětské duši nenávist   rodí z bolesti a dokáže polevit až   procitnutím z činu daleko za hranicemi malých   dětských vendet a následného osvobozujícího   pláče, který ze samého žalu nemohl   propuknout, jen doutnal hluboko uvnitř, pod   povrchem nepochopení světa a jeho   zákonitostí.
Civilně komorním herectvím   dospělých získávají prostor výborně   napsané i zahrané dětské role a úžasné   finální záběry přírody s relaxační hudbou   jakoby oznamovaly, že ta mladá duše je už   svobodná...

Další z titulů, který potvrzuje, že   skandinávská kinematografie dosáhla světové   kvality předhánějící kýčovitost   hollywoodských dojáků a slaďáren.