Láska bez bariér

Škoda toho přílišného lpění na klišovitém   schématu romantické komedie, mohlo se to   základní téma filmu - lež a podvod - dovést   do zajímavějšího konce. Ale dvě scény stály   za to: tenis vozíčkářek a vizuálně   nápaditá scéna v bazénu pod podlahou. A také   několik skvělých písní.

Franck Dubosc, režisér a hlavní protagonista,   se stává v poslední době mým oblíbeným   francouzským hercem v komediích. V roli sobce,   který dokáže hrát svou roli až do konce, je v   mých očích chvílemi nenáviděný a chvílemi   milovaný. Vždyť on tu roli věčného lháře   hraje celý život a jinak to neumí. Vše začne   náhodou a už se veze, když chce získat hezkou   ženu, nedomyslí konce. Těžko na druhou stranu   chápat, proč se padesátiletý seladon pokouší   o nepříliš hezkou vozíčkářku, ale zřejmě   jde o pocit získat i to nemožné. Část filmu   se odehrává i v Praze, a tak Jocelyn s Florence   navštíví Rudolfinum, restaurant Hanavský   pavilon a pomilují se v hotelu Leonardo. Vše   exkluzivní pražské adresy. Na závěr mi   zbývá jen lítost nad Claudem Brasseurem o holi   v jakémsi hospicu jako Jocelynova otce, draly se   mi slzy do očí, ale to pochopí málokdo.

Vizuálně i auditivně příjemné, lehké,   romantické, občas se zasmějete, občas   zarazíte, občas si povzdechnete. Obzvlášť na   konci jsem měl velké dilema jestli být dojatý   nebo láteřit nad občasnou nedotažeností.

Jocelyn je úspěšný podnikatel mající v   jádru osobnosti i určitou sobeckost. Pro něj   nejsou ženy ničím jiným, než neustále se   měnící trofeje. Jednoho dne se rozhodne svést   hezkou ženu poněkud podivným způsobem.   Předstíráním, že je odkázán na invalidní   vozík. Osud však nečekaně zamíchá kartami.   Ona vysněná žena mu představí svou sestru,   která ´vozíčkářka´ skutečně je. Ta ho   nečekaně tak okouzlí, že plamínek lásky   zažehne a dál se rozhořívá. Jak dlouho však   potrvá, než se jeho podvůdek provalí?   Francouzi pro romantické příběhy vždy měli   svůj specifický cit a platí to i nadále.   Emocionální snímek svým způsobem odkrývá   jisté tabu, co se týče právě vozíčkářů.   Žádným způsobem se tyto handicapované lidi   nesnaží ani náznakem zesměšňovat a naopak   poukazuje na holý fakt, že pro ně život nijak   nekončí. Prožívají své radosti života i   nadále a berou věci s určitým nadhledem.   Příběh obsahuje klasickou romantickou šablonu,   takže se dá předvídat dějový vývoj.   Vyloženě o komedii se nejedná, avšak   úsměvných situací je více než dost. Za   pomoci jemného vyprávění přináší snímek   krásnou filmovou odpočinkovou podívanou. Film   je elegantní, plný něžnosti a romantických   chvil. Pro nás je o to víc přitažlivý, že se   natáčel i v Praze a pražské uličky a   scenérie působí jako kulisa. Hanavský Pavilon   na Letné, kde je Jocelyn s Florence na večeři,   s výhledem na Prahu byl skvělým výběrem.   Výjimkou je třeba Vítkov, použitý jako místo   probíhajícího maratonu, který už asi ale   pozná málokdo. Snímek jako svůj debut napsal   a natočil, jinak svou profesí komik, Franck   Dubosc, který si střihl i hlavní roli svůdce,   a dá se říci, že tímto příjemně   překvapil. Snímek po divácké stránce pohladí   a zanechá příjemný pocit. Pokud je   samozřejmě divák romanticky založený.

║Rozpočet Eur 7miliónov║Tržby Celosvetovo   $20,236,000▐ Strašná trapošina, Francúzi   konkurujú svojou komediálnou prízemnosťou   Američanom. Absolútne nesympatický ošuntelí   herec v hlavnej úlohe sa hrá na mladíka a chce   svojou nápaditosťou na vozičkárskom kresle   nabaliť skutočne postihnutú ženu. Námet na   oko dobrý ale tak odflákle spracovaný až   hrôza, nechuť, povrchnosť. /20%/