Kříž u potoka

"Kříž u potoka". Tento vesnický román z Podještědí je vrcholným dílem české spisovatelky Karoliny Světlé. Autorka do něho nejdokonaleji vtělila svůj vlastní problém ženského mesianismu, svou znepokojující představu o obrodném působení ženy na muže. Její vykupitelská síla, vítězí nad neukázněným, hýřivým mužem, je tu zosobněna čistou dívkou, ušlechtile emancipovanou. Světlá úmyslně nahlíží na rodinnou tragédii Potockých zrakem lidové pověrčivosti, která věřila ve zhoubnou moc kletby, která přechází z jednoho pokolení na druhé a je nakonec vykoupena za cenu nejvyšších obětí života a lásky.

To vše je v románu obestřeno baladickým kouzlem a zasazeno do rámce čarovné horské přírody. Pro film byl "Kříž u potoka" scénicky upravený Kožíkem a Polachem. Autoři zde vyzdvihují zvlášť jeho folkloristickou hodnotu, místy poněkud na úkor myšlenkové a etické stránky díla, obměňujíce, patrně z důvodů režijních, libovolně průběh děje. Evička, schovanka bohaté mlynářky, bere si Štěpána Potockého nikoliv z lásky, nýbrž, aby odvrátila svou obětavostí a nesobeckostí kletbu z jeho rodu, v němž nikdy nebylo pokojné lásky a šťastného manželství. Podaří se jí to, ne když přetrpí mnoho křivd, ne když se pokoří před mužovou milenkou, ale teprve až když se odřekne toho nejdražšího, své lásky k Šěpánovu bratru Ambrožovi. Film sám má některé velké přednosti před ostatními českými filmy. Samotný děj je již silně dramatický a proto i životný.

Režie jej vybavila téměř operetně rušnými davovými scénami, kde krásné národní kroje , tance a písně křísí vkus starodávné lidové tradice s místními zvyky a obyčeji. Také záběry krajiny, bohužel však nezachycené na autentických místech, i věrné dobově interiéry zvyšovaly hodnotu tohoto filmu. I po stránce herecké měl své nesporné přednosti a kvality.

Jiřina Štěpničková v úloze Evičky opět ukázala, že byla naší jedinou umělkyní pro tak závažný žánr jakým film "Kříž u potoka" byl. Promyšlená charakteristika, jemně úměrná gesta a čistá vyslovnost lahodného hlasu byly nemalými přednostmi jejího podání. Také role Štěpána Potockého s Vitězslavem Vejražkou a jeho bratra Ambrože, kterého vytvořil Mirko Eliáš, byly těmito herci výborně obsazené. Jmenovitě pak Eliáš svou mužností a velkorysostí. "Kříž u potoka" byl velmi dobrý film.

POZOR SPOILER!

Mládež tancuje kolem svatojánského ohně. Přichází sem i Eva ze mlýna. Tu u kříže překvapí mládenec ze statku, Štěpán Potocký a hned že se mu tím zaslíbila. Ona není proti, i když ví, že v jeho rodině není vše v pořádku. A protože si to nedá vymluvit ani pěstouny, je svatba.

Tak ti dva spolu žijí v naprosté pohodě, narodí se dcerka a vše je jak má být. Jenže pak nastává zvrat. Štěpán je lákán do hospody, a tak tam začne chodit. Také chodí s místní dívkou. Na Evu se jen utrhuje a je to čím dál horší. Jeho bratr Ambrož Evě vyznává lásku a chce, aby s ním odjela pryč. To však ona odmítá.

Štěpánovy dluhu rostou, a tak si půjčuje od hospodského. Eva jde prosit Ambrože, kterému se daří, ale on jí peníze nedá. Štěpána to rozčílí a odjíždí na koni, ze kterého padá. Když se probere, je někdo jiný. Ale k dražbě jeho mlýna přece jen dojde...

Mlynářova dcera Eva chce věrnou láskou překonat osudovou kletbu selského rodu Potockých a smířit rozhněvané bratry. Snaživý pokus menší filmové výrobny o adaptaci klasické předlohy neměl výraznější ohlas. Jeho tvůrci své praktické zkušenosti s filmařinou většinou teprve získávali. Rušivě působí nevěrohodnost ateliérových staveb.