Krb bez ohně

Je to kýč, ale kvalitní.
Krb bez ohně je všeobecně   považován za vrchol   kýčovitosti 30. let a   tudíž si jej pak na paškál   brali v parodii Pytlákova   schovanka. Kýče fakt   nemusím, ale k tomuto filmu   mi toto pojmenování nejde. A   nebo ano, ale s poznámkou,   že je to také lidský a   dojemně milý příběh   lásky mladé maminky k   jejímu dítěti, jehož otec   zemřel a požádal svého   bratra, aby se s jeho milou   oženil. Při svatebním   obřadu ženich stojí v   zákrytu za nevěstou, jíž   předtím nikdy neviděl a ví   o ní jen to, že byla milou   jeho bratra...Do tváře se   jí nepodívá. Ona má   široký klobouk, jež jí   tvář zakrývá a na   novomanžela se ani neotočí.   Takže se vzájemně   nepoznají a okamžitě si jde   každý svou cestou. Ale ve   správné červené knihovně   se ty cesty musí nutně   spojit...Hana Vítová a R. A.   Dvorský jsou v rolích   manželů - nemanželů   doslova sladcí a kouzelní.   Málokdy mne bere jakákoliv   romantika, ale zde moc ráda   dělám výjimku a sním u   typickéh příběhu lásky   pro divačky   prvorepublikových kin.

Po jedenácti filmech   „Halloweenu“ jsem si   myslel, že si naprosto   změním žánry, a že se   pobavím. No, měl jsem volit   zcela jiný film. Ale   zápletka tu byla, tak tu   dvacítku dám. I když to   byla červená knihovna jak   noha.