Krajina s nábytkem

Určitě a bez debat   nejlepší film Karla   Smyczeka. Film o   zodpovědnosti,   lehkovážnosti, obrazech a   hudbě. Civilní herectví   Vladimíra Javorského celý   příběh táhne naprosto   suverénně. Další role jsou   přesně vystižené   charaktery jednotlivých   postav zahrané výbornými   herci. Celý příběh je   zkrátka díky nim velmi   uvěřitelný, přirozený a   lidský. Evald Schorm v roli   profesora, to je čirá   dobrotivost, tak jak i v jeho   skutečném životě. Zde   není fakt slabších rolí,   každá postava a postavička   má svoje. Výborná pidi   rolička opilého muže v   baru, kterého hraje Josef   Kubíček a vrchní ho   vyhazuje se slovy - "už   jste toho vypil dost pane   Kubíček, jdeme domů" -   to je vidět, že si Karel   Smyczek dělal z kolegů   legraci a to mám na filmech   rád, takové detailíčky.   Tenhle film jsem měl vždycky   moc rád a kdykoliv ho znovu   vidím, jsem do něho zcela   zažrán a ponořen. Zásadní   práci odvedl i skladatel Emil   Viklický, jehož hudba   snímku dodává potřebné   parametry hudební   konzervatoře.

Vladimír Javorský, při   svádění Evy lehkomyslně   rošťácký, v těžkých   chvílích příběhu pak   obyčejně lidský a naprosto   přesvědčivý ve velice   náročné roli. Mistr Petr   Čepek, zde malíř samorost,   který maluje opuštěné   kusy nábytku uprostřed   krajiny, kvůli kamarádům z   legrace oběšený ve stodole.   I v tom krátkém čase, kdy   je na plátně, je   znepokojivě smutný, ale   úchvatný, jako ostatně ve   všech svých rolích. „To   byla hrozně stydlivá holka.   Musel jsem do ní nalít   flašku rumu, než se   svlíkla. Chceš ji?“   „Už ani ne...“
Ta   chvíle, kdy „maminka“   dítěte zmizí do neznáma a   Zdeněk se rozhoduje, co s   kukaččím mládětem...   Zdeňkovi darovaná zkouška,   a hra na city „nám jde ale   i o prospěchové   stipendium... Tak to   ukažte...“ a kuk do   zavinovačky...
I po   čtvrtstoletí, které   uplynulo od shlédnutí, si   ten sice posmutnělý, ale   nádherně lidský a   dojímavý film můžu v   hlavě zpaměti celý do   puntíku převyprávět. Kolik   takových filmů člověk za   život potká? Sakra, jenom   jak na ten příběh teď   vzpomínám, zase cítím, jak   se mi svírá hrdlo a vlhnou   oči.
"Vždyť   ani nejsi jeho táta."
"Ne, to nejsem...
Protože jsem jeho   máma!"

"Ty jsi fakt těhotná?   Nejsi třeba jenom   tlustá?"
Spojení   dvou osobností, předního   režiséra Karla Smyczka a   ohromně talentovaného herce   Vladimíra Javorského skvěle   zafungovalo. Přerod   lehkomyslného mladíka,   který si přivydělává jako   pošťák a znuděným   paničkám ochotně doručuje   i neofrankované zásilky, ve   starostlivého a zodpovdného   otce, je uvěřitelný a   poutavě, nenásiln   vyprávěný. Film je jako   život - chvíli komedie,   chvíli tragédie, ale ve   všech polohách je   přirozený a zábavný.

Krajinu s nábytkem jsem   viděla už dávno a vím, že   se mi film líbil.Je na čase   oprášit vzpomínky a   podívat se znovu, už kvůli   hereckému obsazení.

Malebný film o brzké   zodpovědnosti, ještě skoro   nedospělého člověka,   který musí vychovat syna, o   kterém si myslí, že je   jeho. I drobná role P.Čepka   potěší. I po letech má   cenu ho zkouknout.

Nemohu říct, že bych tento   film považovala za cosi   světoborného, ale čas od   času se na něj docela ráda   podívám. Začátek je   poněkud mdlý a nic moc se   neděje, o hodně lepší je   druhá část filmu, v níž   hlavní hrdina prožívá   přerod z bezstarostného   studenta a života si   užívajícího mladíka v   odpovědného otce, kterým   zůstává i tehdy, když ví,   že dítě není jeho. Ač   nemám ráda zbytečný   sentiment, přesto je dojemný   prvek, v němž si hlavní   hrdina uvědomí, že chlapce   má rád a postará se o něj   navzdory tomu, že partnerka   utekla a on sám vlastně   otcem ani není. Rodičovská   láska, ta pravá, skutečná,   milující, nemusí být vždy   nutně podmíněna biologickou   vazbou. Vladimír Javorský   zde podal překvapivě velmi   slušný herecký výkon.   Yvettu Kornovou opravdu   nemusím, nepovažuji ji za   herečku, byť pravda - na   svém kontě má jen několik   rolí. Na druhou stranu -   typově se do role krkavčí   matky a nezodpovědné mladé   ženy skutečně hodila.

Tady
opravdu sedí přízvisko   "hořká   komedie".Velmi silný a   emotivní příběh,které mu   však nechybí humor.I v   menší roli parádní   p.Čepek a hlavně jsem tímto   filmem "objevil"   p.Javorského,který podal dle   mého názoru excelentní   výkon.Jednou za čas se   kouknu a nechávám se   vtáhnout do děje...

Po celou dobu jsem zvažoval,   zda film ohodnotit čtyřmi   či pěti hvězdičkami.   Přece jenom, to jak Zdeněk   docela apaticky a smířlivě   přijme nasazenou kukačku a   vůbec se necukal je docela   opruz. Na druhou stranu mě   ale k zaokrouhlení na 5 *   přiměl nečekaný závěr s   nejedním zvratem. Tak nějak   jsem tušil, že ke konci se   tam ještě ona nezodpovědná   krkavčí matka objeví, ale   byl jsem si jist, že dítě   nakonec získá do péče ona   a to jen proto, že je matkou   (resp. pouhou nositelkou   plodu, do mateřství měla   hodně daleko). Nakonec to k   mému úžasu dopadlo na   české matriarchální   poměry zcela neočekávaně.   Navíc i pár humorných   momentů by se ve filmu   našlo, přestože se nejedná   o komedii. 50%

Ta „hudba“ v pozadí mně   neskutečně iritovala.   Ostatně já tento film nikdy   rád neměl. Ale že je   kvalitní, to uznat musím.   Pan Čepek měl dostat více   prostoru. Nu a můj ještě   starší komentář ze   soukromého deníčku z roku   2011: No, tak mne to tedy   vůbec nezaujalo. Zpočátku   se to děsně vleče a jen   Iveta Kornová udržovala   částečně mou pozornost.   Ale pak už jsem se jen nudil   a nudil. Nepřejížděl jsem   a díval se až do konce, tak   hvězda za to. Jinak by to   šlo do odpadu.