Kopytem sem, kopytem tam

Skvělé obsazení, skvělý   Sklep, výborná režie. Až   na některé okamžiky je to   něco jako prolomený led. Že   to paní Chytilové prošlo,   to nechápu. Můj oblíbený   snímek, který si tak dva   krát ročně dám.

Tenhle film by normálně v   době svého vzniku   stoprocentně skončil v   trezoru. Jenže to by nesměla   být Věra Chytilová, aby   svým naléháním a   neustálým ječením   barrandovské cenzory   neoblomila. Opět klasická   sžíravá satira, která se z   komedie postupně mění v   těžkotonážní drama. A to   taky zásluhou depresivní a   znepokojivé hudby Jiřího   Chlumeckého a Jiřího   Veselého. Ale je vidět, že   bolševikům pomalu ale jistě   začalo odzvánět a proto ve   filmu zůstalo docela dost   protirežimních provokací a   dalších šílených scén.   "Copak se dá dělat   něco jiného v téhle   zkorumpované džungli, než   blbnout?" Samotné téma   se dotýká požitkáření   hlavních hrdinů a tenkrát u   nás zatím teprve málo   známé smrtelné nemoci AIDS.   Způsob, jakým téma   Chytilová natočila je   parádní. Ke spolupráci si   přizvala sklepáky Tomáše   Hanáka, Milana Šteindlera a   Davida Vávru, což se   ukázalo jako výborný tah a   sklepácký humor film   značně obohatil. Hlavně   David Vávra byl excelentní.   "Pepé pročesává   prostor, pátrá po Petře,   Petro prchni!" Do jedné   z hlavních ženských rolí   obsadila Věra i svoji dceru   Terezu Kučerovou. A když v   intimní scéně moje   milovaná Chantal Poullain   odhalila svá krásná ňadra,   nestačil jsem valit oči!   Jó, filmy Věry Chytilové   neměly a nikdy nebudou mít   konkurenci.

Česká AIDS filmová klasika.   Jaká budeš vodko. Jaký   budeš lední medvěde. Je   pozitivní být negativní.   Kopyta jiný bolševistický   filmy z tý doby.

Jak trefné a přesné,   úplně živě mi to   připomnělo atmosféru té   doby, kdy dnes připadající   směšně malicherné věci   byly brány velmi vážně,   vždyť dnes máme zase jiné   hry, že. Mistrně zpracované   téma hledání smyslu života   v uvolňujícím se   normalizačním prostředí   konce 80-tých let. Ono honbou   za požitky, ikdyž dnes asi   ve více oslňujícím hávu   globálního kapitalismu,   opravdu štěstí nenajdeme.   Jak dobře paní Chytilová   vidí do lidí.

Rozporuplné, jak je u   Chytilové zvykem. Před   dvaceti lety bych dal možná   i plný počet. Jenže velká   část kouzla a působivosti   vyprchala. Spojení   režisérčina rukopisu s   poetikou divadla Sklep byla   rozhodně zajímavým tahem a   typicky sklepácké pasáže   jsou taky tím nejlepším, co   dneska film nabízí. Pak je   tu obligátní chytilovské   moralizování, někdy   přesvědčivé ale často   křečovité a doslovné, což   platí hlavně o přepáleném   závěru. Tehdy to byl   odvážný počin nejen   politicky ale i reflexí   morálního rozkladu vztahů   na pozadí aktuální hrozby   AIDS, která ale s odstupem   času na aktuálnosti dost   ztratila. Co tenkrát   šokovalo a úspěšně   navozovalo atmosféru strachu,   dnes už takovou sílu nemá.   Čas byl v tomhle případě   nemilosrdný.

Tohle je klenot. Tenhle film   by mel videt kazdy dospivajici   clovek. Skvele herecke vykony   a filosoficke momenty.   Megalomanie moralnich vycitek.

typická moralita od Věry   Chytilové,která i dnes nutí   k zamyšlení.První film se   členy Divadla Sklep,který je   výrazně zviditelnil

Dobře natočený film se   zajímavým námětem pro   vaše zamyšlení.