Kniha rekordů Šutky

rozhodně zajímavý je   dokumentární snímek kniha   rekordů šutky   vyvolávající v divákovi   hned několik otázek. k   zamyšlení v tomto případě   stojí nakolik jde o seriozní   dokument a nakolik jde o   pouhou filmovou fikci či   uměle vystavěné dílko,   které se jako dokument jenom   tváří. odpovědi na výše   uvedené otázky, ale raději   ponechejme odborníkům či   romistům a v hodnocení nad   filmem kniha rekordů šutky   vyzdvihněme místy vtipně   vystavěné scény. jako celek   je film kniha rekordů šutky   ale jen nemastnou, neslanou   snůškou obrazů i scén bez   rytmu a přesahu,takže jej   lze zařadit jen jako slabě   nadprůměrné počiny v   dějinách světové   kinematografie.

Šutka – to je místo s   absolutně největší   koncentrací šampiónů na   světě.
Je jedno na co   jste šampión, hlavně jím   jenom buďte! Sběr turecké   hudby, houseří zápasy,   "nejlepší"   hudební videoklip, nejlepší   vymítač zlých duchů,   expert na upíry, šampión v   oblékání... Ale pozor!   Vždy je velká konkurence, a   být druhý se prostě   nepočítá :-).
Naprosto unikátní   dokument, hýřící   neskutečnou energií a   pestrostí svérázného   života, hudbou a veselím.   Dokument s obrovským   charismatem, lidé s velkým   srdcem (nelze se do nich   nezamilovat). Tady to prostě   žije jinak, protože tady to   prostě žije. Jenom pozor na   smetiště – z nich vás   můžou napadnout zlí   duchové.
Šutka – to   je něco, nad čím se   nemůže přemýšlet. To se   musí cítit duší a ne   chápat rozumem.

Dokumentu bych jedině   přiřkla větší stopáž.   Jednotlivé epizody jsou až   příliš stísněné a   možná by si zasloužily   větší prostor a lehčí   plynulost.

Úžasné panoptikum kousek od   Skopje, to je Šutka. Člověk   by očekával nějakou   úděsnou sociální kritiku o   neutěšených podmínkách   života v největší romské   vesnici na světě a místo   toho se budete skvěle bavit.   Soutěž ve sbírání   tureckého popu je něco, co   prostě nevymyslíte a   duchové vážně existují,   to ví Šutce každý čičko.