Klauni a vlastenci [TV film]

Tak zpočátku nuda, dokonce   jsem to chtěl vypnout, ale   pak to nabere vítr do   plachet. Za ten začátek a   konec plusy dolů. Bohužel   dost, protože to bylo opravdu   zdlouhavé. Mne totiž jejich   plané řeči nějak nebraly.

Televizní snímek z počátku   devadesátých let dvacátého   století vypráví humorně i   vážně o osudech dvou   herců, mimů, z jednoho   malého kabaretu. Počátek   devadesátých let spíše   znám tím, že ač se   uvolnila stavidla a tvůrci   měli svobodu ve své tvorbě,   tak převážně vznikla díla   zapomenutí hodná.

Není to úplně   případ televizního filmu   Klauni a vlastenci. Mrazivou   dobu počátku Protektorátu   dokresluje nejen barva obrazu,   ale i atmosféra sama. Je   vidět, jak pomalinku   německé úřady přebírají   správu nad okupovaným   územím. Mění se pravidla i   pro zábavné podniky.   Zpřísňuje se cenzura,   sleduje se ve, co se děje na   jevišti, sledují se i reakce   publika. Absurdní   úředničina, ale německy   přesná úředničina.

Dva mimové,   kolegové, se s touto situací   musejí vyrovnat. Jeden z   prací praští hned a   nehodlá se novým pravidlům   podřizovat, ten druhý   ještě nějakou dobu   vydrží. Prochází si však   mnoha příkořími,   obviněními a nezáviděnými   situacemi.

Herecké výkony? Plusem   je vystupování ústřední   dvojice (Oldřich Vízner a   Zdeněk Žák). K   nepřehlédnutí je postava   kulturního pracovníka   Schneidera, kterou vytvořil   Radoslav Brzobohatý.   Vytvořil zde hajzla, který   umí dobře manipulovat s   lidmi, veřejným míněním.  

Snímek nutí   diváka přemýšlet. Jak by   se zachoval, kdyby se ocitl v   určité životní situaci.   Rozhodnutí mezi tím být   hrdinou a trpět či být   srabem a přežívat.