Kdysi byli bojovníky

Autentičnost obyčejného příběhu
Líbí se mi filmy,kde je   překvapení na konci,nebo   když nevíte,co vás čeká   za dalších pět minut.Kdysi   byli bojovníky toto   absolutně postrádá a   přitom se mi tento snímek   trefil přímo do srdce.Ikdyž   se tento syrově autentický a   přitom jednoduchý příběh   odehrává na druhé straně   zeměkoule,říkám si,že   tohle se může stát hned   vedle mě.Vše je mistrovsky   věrohodné,zvířecí   brutalita otce,věčná   trpělivost matky i   nekonečné očekávání   dětí.Člověk si   vychutnává i běžný (ale   podělaný) rodinný   výlet,soucítí se   znásilněnou dcerou od   úchylného strýčka,ikdyž   toto člověk viděl i v   jiných filmech mockrát.Rena   Owen a především Temuera   Morrison jako brutální   hovado by si za své role   zasloužili Oskary,kdyby byli   hollywoodsky profláknuti.A   vzpomínky na hrdost   bývalých maurských   bojovníků je jen   třešnička na dortu.Ceny na   mezinárodních festivalech a   vysoké hodnocení na   konkurenčním   čsfd.Zaslouženě!Filmový   zážitek!

Jak jsem jen mohl zapomenout !
To jsem si tuhle zase jednou   surfoval na FDb, s cílem   nechat si doporučit film.   Potřeboval jsem nějaký z   obyčejného života, syrový,   těžký, brutálně   beznadějný, zkrátka něco,   co by mi zvedlo náladu (ve   smyslu „ještě nejsem tak v   prdeli – tihle lidé byli v   prdeli !). A tak jsem sáhnul   po osvědčeném uživateli   karlosphonic , mezi jeho   desítkové filmy a zaujalo   mě Kdysi byli bojovníky. Ale   měl jsem pocit, že mi to   něco říká. Bodejť by taky   ne – kdysi nahráno z TV,   viděno, prožito, a   důkladně vytěsněno z   paměti! Jen nechápu, jak   jsem na tenhle monumentálně   bezútěšný a přece hluboce   lidský film mohl   zapomenout!

p.s. Samozřejmě kecám   – moc dobře vím, proč   jsem tuhle 100 procentní   filmovou hrůzu vytěsnil z   paměti... Kvůli svému   „tatínkovi“ (ale nebudu   to dál rozvádět, vydalo by   to totiž na podobný film...)   A snad i proto, že mi ten   hajzl Jake, i přes veškerou   jeho odpornost, svým   způsobem imponoval hrdostí .   Nebo spíš zkurvenými zbytky   hrdosti. I jeho maorští   předkové totiž kdysi   bývali bojovníky...
Na film jsem se nakonec   nepodíval, pro oživení   tísnivých pocitů z něj mi   bohatě stačilo projet si   fotogalerii... No nic, jdu si   jako potetovaní maorští   bojovníci s hrozivě   vyplazeným jazykem zařvat   (do zrcadla) aby se mí   nepřátelé (moje běsy)   posrali strachy ;-(o=

Kdysi byli bojovníky
Tento drsný film o jedné   maorské rodině a jejich   "přátelích",   nemůže nechat nikoho v   klidu. Násilnický otec,   který je denně "pod   obraz", bezdůvodně   mlátí svou ženu a ta mu   stále a stále odpouští,   aniž by si uvědomovala, že   ubližuje nejen sobě, ale   hlavně svým dětem. Jeden   syn z domu odešel, druhého   dali do děcáku, který se   však pro něj stává, ve   srovnání s prostředím ve   kterém žil, téměř rájem.   Třináctiletá dcera, plná   citu a takový tmelící prvek   rodiny, se chtěla stát   spisovatelkou, ale.... A   jestliže "pan   Petantino" řekne, že   tento film je pro něj jen   únikem od všedních   starostí, tak to o něm   samotném něco vypovídá.   Nejprve mělo být moje   hodnocení 90%, ale film,   který se vám jen tak   nevypaří z mysli a stále   vás nutí na něj myslet, si   zaslouží 100%.

Tento snímek patří k těm   několika, které se mi sice   líbily, ale podruhé se na   ně nepodívám, protože   nejsem masochista.

Film je pro mne únikem od   všedních starostí a tento   snímek tohle mé základní   kritérium nesplňuje. Pro mne   je to pouhé sociální drama   opálené menšiny, která   plnými doušky nasává   sociální dávky a hlučně   žije v době, kdy by   pracující člověk chtěl   spát. Jediné, co mne bavilo   byla haka a celkem jsem si   užil i Jakeův domácí   patriarchát. Jinak to není   nic víc, než obyčejný   příběh, který se denně   odehrává na kdejaké   pavlači v blízkosti   sociálky.