Kdyby zdi mohly mluvit 2 [TV film]

Tento film není pokračováním, pouze využívá stejný formát jako jeho předchůdce. Opět jde o trilogii příběhů odehrávajících se v jednom domě v průběhu téměř čtyřiceti let. Ovšem spojující motiv nechtěného otěhotnění a možnosti (či nemožnosti) interrupce je zde nahrazen tematikou vztahů mezi ženami. Nejzajímavější a nejpůsobivější je první „povídka", v níž je stará žena (Vanessa Redgraveová za tuto roli získala cenu Emmy a nominaci na Zlatý glóbus) po smrti své životní partnerky nekompromisně vyhozena z domu, protože příbuzní zesnulé nechtějí najít pochopení pro jejich vztah a neuznávají tedy její morální práva. Hrdinka z druhé části zjišťuje, že ani její lesbické spolubyd lící nejsou bez předsudků. A v závěrečné romanticko-komediálně laděné povídce, situované do současnosti, se pár žen rozhodne pořídit si vlastní dítě a dá se do hledání nejvhodnějšího dárce spermatu.
Co tomuto televiznímu snímku s příjemnými hereckými výkony chybí, jsou lepší pointy a vyváženost jednotlivých částí. Někdo se při něm zasměje i si popláče, pro někoho nebude vůbec pochopitelný. Musím upozornit (hlavně mužské) fanoušky Sharon Stoneové: Pokud si tuto kazetu půjčíte jen kvůli ní, budete pravděpodobně zklamáni.
OHO Premiere 2001/2/102

Autor/Zdroj: oho/Premiere

Povídkový TV snímek Kdyby zdi mohly mluvit 2 volně navazuje na úspěšný TV film z roku 1996, věnovaný tématu potratu. Tentokrát se režisérky Jane Andersonová, Martha Coolidgeová a (známá herečka) Anne Hecheová zabývají postavením lesbických párů ve společnosti. Každý ze tři příběhů má opět své pevné časové určeni a odehrává se opět ve stejném předměstském domku. - První epizoda je z roku 1961, kdy homosexualita byla všeobecně vnímána jako úchylka. Hrdinka povídky Edith se s intolerancí setkává v nemocnici, kde jí odmítnou podat informace o zdravotním stavu její partnerky Abby. Když přítelkyně zemře, Edith je vydána napospas necitlivým pozůstalým. Jen těžce se vyrovnává se skutečností, že nemá žádná dědická práva. - Ve druhé povídce, zasazené do začátku sedmdesátých let, je situace již povzbudivější. Lesbičky se sdružují ve feministických hnutích a ke své orientaci se otevřené hlásí. Paradoxně však nastávají potíže mezi nimi samotnými. Za největší prohřešek se považuje individualistický postoj. - Poslední část, odehrávající se v současnosti, je nejoptimističtější. Nejenže existuje registrované partnerství, ale také právo lesbiček mít a vychovávat vlastní děti. - Na filmu je asi nejzajímavější jeho téma. Poněkud problematické se však jeví jeho zpracování, jak po stránce obsahové, tak formální. Povídky jsou natolik stylově rozdílné, že bohužel nevytvářejí kompaktní celek. Nejvydařenější se zdá být část, kterou natočila Jane Andersonová. Přes úsporné vyjadřovací prostředky se jí podařilo proniknout až k niterným lidským pocitům. Méně zdařilá je povídka o netolerantních studentkách. I když atmosféra končící doby hippies je vystižena věrohodně, zápletka poněkud pokulhává. Závěrečné epizodě zase chybí nějaký zásadní konflikt. Příběh tak ke šťastnému konci směřuje příliš přímočaře.
-pp- Filmový přehled 2001

Autor/Zdroj: -pp-/Filmový přehled