Kapitán Korda

Tradiční česká, dětská   tvorba ještě před pár lety   patřila k nejlepší na   světě, zde jsme vyklidily   místo, na které se horko   těžko budeme vracet. Již po   několikátý jsme při   příběhu dětí z dětského   domova, kam si rodiče   odložili děti ať se o ně   postará stát. Ale jsou i   jiní lidé, kteří si s   těžkými obtížemi s   byrokracií nějaké dítě   vybojují a nabídnou jim   nový život....

Bez děje, bez nálady, nudné   a místy až trapné...   Prostě tomu chybí švih a   asi i ta dušička, co je v   jiných snímcích pana   Pěnkavy.

Tenhle film šel na obrazovce   v době, kdy mi bylo   nějakých 10 let a já se v   něm snad poprvé tak nějak   vážněji setkala s   problematikou dětí z   dětských domovů. Příběh   malého Pepíka mě tenkrát   doslova chytil za srdíčko a   dodnes si myslím, že to je   dobrý film - vcelku reálně   podaný, nepřeplácaný   zbytečným sentimentem, ale   přitom burcující.

Pravda, tento film zdaleka   nedosahuje Pinkavovy známé a   vynikající režijní tvorby   - Metráček, Kopretiny pro   zámeckou paní - ale špatný   není. Chvílemi snad   příliš lyrický a   přetékající naivitou, na   druhou stranu s určitým   morálním poselstvím, jak   moc na dětskou duši   negativně působí odtažité   a hrubé chování ze strany   "rodičů" a jak moc   touží po projevech   skutečných citů. Pěstouni   dokázali dát chlapci   větší lásku než vlastní   matka, která v něm viděla   spolu se svým mužem jen   levnou pracovní sílu. Není   to vyloženě film, k němuž   by se člověk nějak blíž   vracel, je i poměrně   vážný, ale právě za tu   psychologickou myšlenku   dávám svých 50 procent.

Opravdu kvalitní snímek,   jenž ukazuje, že rodič   není mnohdy ten, kdo dítě   zplodí, ale ten, který ho   vychová.