Jemné umění obrany

Pozapomenutý a kupodivu   povedený snímek o   problémech mládeže v   dětském domově. Hlavní   postavě Martině už bylo   dávno osmnáct a přesluhuje.   Její problémy s   dospíváním dávají všem   zabrat, hlavně řediteli   ústavu, kterého výborně   ztvárnil Ladislav Mrkvička.   I on má své životní   problémy. Spoustu let žije   sám a bydlí v ústavu také.   A proto má pro Martinu   určitou slabost a pochopení   a snaží se jí všemožně   pomoc. Do toho se navíc motá   nějaký filmový štáb a   natáčí o mládeži   dokument. Snímek je jakousi   kritickou sondou své doby,   která vlastně zůstala   aktuální dodnes. Každý se   v pubertě někdy opil, s   někým randil, chodil na   diskotéky a vůbec dělal   lumpárny. A to vše se tu   řeší. V domově když   dosáhnou dospělosti, mají   odejít do života, ale jen s   několika stovkami na   knížce, jako Martina. Ale co   dál? Jana Krišicová   ztvárnila Martinu opravdu   přesvědčivě, jakoby to   sama prožila. Je to film   tématem skutečně k   zamyšlení.