První ples

"Její první ples" je francouzský film režiséra Duviera, jehož dva filmy "Zrzek" a "Kdybych měl milion", již naši diváci v roce 1937 znali. Popisovaný film předcházela pověst o jeho mimořádného úspěchu na filmovém festivalu v Benátkách. Hned po prvních minutách promítání zjistili návštěvnící kina, že neprouhloupili, když na film šli. Úspěch tohoto snímku byl oprávněný. Jak seskupením scén, tak jejich kamerovým snímáním, které dokázalo v oku diváka vyvolat vzácné zrakové požitky ve využití kontrastu černé a bílé.

Děj filmu (autorem scénáře byl sám režisér) je sám o sobě originální a umožňuje předvést v řadě příběhů, spojených ústřední osobou, úseky ze života několika lidí, kteří se navzájem nestýkají a neznají, šťastných a nešťastných, usedlých občanů, omezenců, darebáků, ztroskotanců: každému něco život dal, něco vzal,některým velmi mnoho, dvěma i život.

Mladá, asi šestatřicetiletá vdova, dosud krásná a elegantní, tak, jak ji dovedla představit Marie Bellová, tentokrát s blond přelivem, která si zatím v životě nic neužila, rozpomněla se na svůj první dívčí ples před dvaceti roky a na ty mladé muže, kteří ji tenkrát kladli srdce k nohám a rozhodla se je vyhledat. Peněz na tuto exkurzi měla dostatek. Teď by mohl následovat skeč, ale režisérův vkus předvedl tu na osudech oněch několika lidí obrazy ze života, velmi rozmanitého, s jejich zklamáním, tragikou, humorem, rozvratem i shovívavým smířením.

Jednotlivé postavy jsou přesně charakterizovány herci vynikajících schopností. A tak postupně navštěvuje: Na přední místo patří především Harry Bauer jako mnich, vyrovnaný se životem, jehož naplnění našel ve službě jiným, nachází Louise Jouveta, zapadlého do pařížského podsvětí, jako ředitele baru, Pierra Blanchara jako lékaře z tropů, zničeného mravně i tělesně, Raimu jako šťastného šosáka, jehož veliké životní cíle se zastavily u starostenství malého města, kde mu nebylo však dopřáno ničím nezkaleného životního štěstí, P. R. Wilma, sportovce a turistu, zamilovaného do hor, Fernandella, živnostníka, vrostlého do nových poměrů, prostého, srdečného v naivním pojímání přítomnosti a minulosti - všichni protagonisté jsou režisérem vsazeni do prostředí, jež je jim nejvlastnější. K této spoustě mužských rolí je třeba přiřadit dobrou Francoise Rosayovou jako madam Audieovou.

Po smrti svého manžela se Christine ohlíží zpět na svůj život a přemýšlí o tom, zda by nebyla mnohem šťastnější, kdyby si byla vzala někdo jiného. Vzpomíná na svůj první bál a rozhodne se po dvaceti letech podle tanečního pořádku navštívit své dávné ctitele a nápadníky. Nečekaně tak prochází sedmi lidskými osudy. Takřka všichni jejich aktéři jsou do značné míry životními ztroskotanci, kteří už dávno zapomněli na někdejší ideály, ať už je to pokoutní lékař Raynal (Pierre Blanchar), otupělý maloměstský starosta Patusset (Raimu), prostoduchý holič Fabien (Fernandel) či pochybný muž z podsvětí Jo (Louis Jouvet). Jediným šťastným člověkem mezi nimi je vlastně mnich Regnault (Harry Baur), naznačující životní vyrovnání v duchu náboženské morálky.
Filmografie francouzského režiséra Juliena Duvivera je neobyčejně rozsáhlá – natočil na šedesát filmů, první z nich, samozřejmě ještě němý, přišel na svět už v roce 1919. Jeho začátky ve zvukovém filmu nebyly sice nijak oslnivé, přesto se postupně zařadil k předním francouzským tvůrcům. V roce 1937 dosáhl mimořádného – i komerčního – úspěchu svým filmem „Její první ples“. Duvivier v něm jako jeden z prvních vyzkoušel formu epizodového, povídkového filmu. Na základě úspěchu tohoto filmu, v němž prokázal znamenitý smysl pro vystižení atmosféry a zručné vedení herců, získal angažmá v Hollywoodu.

Autor/Zdroj: Popis
televizní program