Její hřích

Zita Kabátová byla za mlada   pořádná kočka a pokud si   vzpomínám, tak její filmy   měly něco do sebe.   Nesplývají v jednu čmouhu,   ale každý film je něčím   výrazný a zapamatovatelný.   Dnes žije v rukách   pečovatelů, je na svůj věk   velice bystrá a ještě ji   nenavštívili dva němečtí   bratři, kteří již jsou   nakvartýrovaní u mnohých z   nás...

Vzhledem k osobnosti   režiséra jsem k tomuhle   filmu už předem přistupoval   možná až moc negativně,   ale moje nepříliš vysoká   očekávání se stejně   naplnila. Příběh ne úplně   špatný, i když za vlasy   přitažený, ovšem herci   neměli co hrát a hlavně o   čem mluvit, dialogy byly   zábavné jak noční zprávy   (což je škoda zvláště u   Zdeňka Štěpánka nebo   Františka Smolíka). Ladislav   Boháč tentokrát s vizáží   padesátníka navíc nezapadal   do své tehdejší škatulky   šarmantního milovníka. Ve   vedlejších rolích pak   proběhly i některé hodně   otřesné výkony (Jola   Djuričová? Kde ta se proboha   vzala? Asi nějaká sezónní   kabaretní hvězda).   Vedlejší dějová linie v   baru se odehrávala zcela   nezávisle na hlavní ose, až   v závěru se ukázalo, že   spolu sice souvisejí, ale   nakombinované to bylo tak   pitomě, že to stejně   nedávalo moc smysl. No, Zitě   Kabátové to slušelo vždy a   všude, to je jasný. Takže   hodnotu to může mít snad   jako připomenutí mladé   tváře a zpěvu Nelly   Gaierové. Což je ovšem na   hodinu a půl trochu málo.

No, halekání si tu člověk   užije, to ano. Jinak jde o   skoro červenou knihovnu s   poslabším scénářem. Mne   snímek ničím nezaujal, snad   jen pan Štěpánek stojí za   zmínku, ale není zde moc   vidět. Za dvacet a to ještě   s přimhouřenýma očima.