Jeho nejlepší role

"Jeho nejlepší role" byl v pořadí třetí, poněkud opožděný, německý film českého režiséra Vladimíra Slavínského. Připomeňme si ty dva předchozí: Slabá hodinka (1943) a Sedm záhadných dopisů (1944).

V tomto filmu se poprvé představil v hlavní roli komorní barytonista Hans Hotter. Co se týká filmu, je to nenáročná hudební veselohra i námětově nijak originální o operním pěvci, pronásledovaném nesčetnými ctitelkami včetně své operní kolegyně, nad nimiž to samozřejmě lehce vyhraje chytrá, mladá telefonistka (Marina von Ditmar). Sympatický Hans Hotter má zde ovšem příležitost uplatnit svůj příjemný baryton. O humor se stará též výborný charakterní herec Paul Dahlke v trefně pojaté roli komorníka, který si musí také zahrát na slavného operního pěvce, aby zase jeho pán se mohl své vyvolené představit - jako komorník.

Záměna ovšem vede k řadě veselých scén, jak je tomu při podobných filmech bývá zvykem. Filmu, zaměřenému na nenáročné pobavení divákovo, tito jistě rádi odpustili leckteré nelogičnosti a naivnosti, pokud si jich vůbec všimli. Samozřejmě, že i takové filmy by si tenkrát zasloužily víc vtipu a p ů v o d n í ch scénáristických i režijních nápadů. Po této stránce zůstal rozhodně tento Slavínského film za dvěma předchozími. Vedle Hottera, Dahlkeho a Mariny von Ditmarové se diváci po delším čase shledali s Camillou Hornovou v roli hystericky zamilované zpěvačky. Epizodní role filmu byly obsazeny vesměs méně známými herci. Veselohru dobře snímal náš kameraman Václav Hanuš a původní (i operní) hudbu složil Lothar Brühne.