Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Film, jež patří do jedné z   etap tvorby režiséra Kim   Ki-duka (společně se snímky   3-Iron a Luk), která mě   oslovila. Vizuálně   dokonalé, poetické a   zároveň naturalistické,   napínavé, filozofické s   duchovním rozměrem,   poučné, k zamyšlení, s   vynikajícím hudebním   doprovodem, zkrátka vše co   mám na filmu rád. Když se   všechno správně podá,   není potřeby zbytečných   slov a Kim Ki-duk to podat   teda dovede. I přes to   všechno mně k absolutní   dokonalosti přece jenom   malinký kousíček chyběl,   něco neuchopitelného a   nepojmenovatelného, co   zanechá v člověku hlubokou   stopu. Tak jako je symbolem   východních nauk nekonečný   uzel, i tento snímek je o   nekonečném koloběhu   života. Vše se děje v   kruhu, mnohdy začarovaném   :-).

Vizuálně úžásný ale   těžce přístupný   širšímu publiku. Tak by se   dal film charakterizovat.   Přeci jen film   odehrávající se na   malinkém ostrově jehož   hrdiny jsou málý (později   mladý) kluk a starý muž   rozhodně nezaujme každého.   Avšak pokud se necháte   filmem vtáhnout zažijete   nevšední zážitek.

Po dlouhé době, jsem dostal   nepopsatelnou chuť na něco   romantického co chytne za   srdce a pohladí po   duši...Byl mi doporučen   Zápisník, má počáteční   nechuť se během pár   úvodních minut změnila v   něco tak hlubokého, co se mi   velmi dlouho nestalo...Já se   považuju za konzervativního   romantika, a proto mi při   každém záběru kde bylo   jasné, že tohle se stává   jen ve filmech, poskočilo   srdce tak vysoko že jsem   cítil jeho teplo až v   krku...Je to velmi   originální způsob jak   popsat a natočit lásku!!!

Po delší době jsem se   těšil na Kim Ki-duka, ale   tímto snímkem sem se u něj   docela zklamal, jasně, bylo   to lyrický, poetický a   celkově mystický ale jaksi   zišťuju že je té asijské   nové vlny nějak moc, navíc   u Ki-Duka mám raději jho   ostřejší krvavou klasiku   kde spíše šokuje než aby   cestoval do nitra ducha...

Leželo mi to doma dlouho a   pořád jsem čekala na tu   správnou náladu a potom mi   najednou stačilo doporučení   „Jen se díváš“.   Doporučení nelhalo, dívala   jsem se na obrazy a jejich   symboliku na zvolna plynoucí   čas, jeho pravidelný rytmus,   naději, že po zimě přijde   opět jaro a přinese nový   začátek. Na zbytečnou   krutost v nás a trest v   podobě bolesti v nás....   „Poneseš si v srdci ten   kámen celý život.“   Nádherný film, poetický a   krutý zároveň.

Nádherně poetický   film,který je pohlazením po   duši.I když řeší   závažné téma vraždy a   následného trestu,působí   uklidňujícím   dojmem.Nádherné obrazy   divoké přírody a   fascinující jednoduchost   děje.Je to takový oddych od   monstrozních hollywoodských   trháků.

Stejně jako po krásném   tklivém snu, jsem se cítila   na konci tohoto snímku, kerý   mi zalil duši tisíci pocity   a nazpět do reality jsem se   nějak snad ani nechtěla   vrátit. Nádherně   nasnímaný domek svatého   muže, uprostřed divoké,   ničím nepoznamenané   krajiny, ve všech ročních   obdobích, i jeho samotný   příběh - vše tak   duchovní, snové,   nepopsatelné...

Úžasný Kim Ki-duk
Pomalu plynoucí originální   a poetický příběh,   doplněný podmanivou hudbou a   krásnými záběry přírody.   Film, kde se toho moc   nenamluví, ale kde taky není   třeba slov. Stačí si   sednout, otevřít lahvinku   vína a jen se dívat. Přeji   hezký filmový zážitek.

Poklidně plynoucí koloběh   ročních období, propojení   člověka s přírodou tolik   očišťující, že   nepředvídaný zásah   zvenčí naruší pouze na   okamžik tisíciletou tradici   soužití „mistr –   žák.“ Tragédie, bol i   následné vykoupení, opět   nastaví tvář jitřním   paprskům slibného   „…jara.“ ;))

...v nekonečnom kolotoči   striedajúcich sa ročných   období a v kolobehu   začiatkov a koncov sa odvíja   tak jednoduchý a pritom tak   silný príbeh, v ktorom aj   tých pár dialógov je   úplne, ale úplne   zbytočných...stačil   obraz...

Nádherné
Nádherný poetický   příběh, vizuálně   perfektní, příběh milý,   přemýšlivý, pomalé tempo,   ale to prostě patří k celé   poezii filmu.

Lyrický snímek plný   záběrů náherné přírody,   působí na oko velmi   uvolněně, ve skutečnosti se   filmem táhne nit napětí a   očekávání.
Chrám   na vodě, ke kterému se   možno dostat pouze loďkou   nebo v zimě po ledu. Starší   mistr zde vychovává dítě,   poté učí staršího hocha a   léčí přichodivší mladou   ženu. Mladý pár začne   vést intimní život, žena   vyléčená musí odejít,   mladý muž za ní tajně   odchází. Mistr se dočítá   o zvraždění dívky v   novinách, po chvíli   přichází uprchlý muž do   plovoucího kláštera, činí   pokání a odvádí si ho   detektivové. Starý mnich   páchá rituální   sebevraždu. Jaro, přichází   dospělý mnich, který chrám   obydluje, poté žena s   dítětem, které zde chce   ponechat. Nový mistr ho   přijmá a započíná   sekvenci věčného   koloběhu..

aduliatko
korejsky film, pri ktorom musi   kazdy premyslat nad dejom,   pretoze ako v kazdej korejskej   snimke aj v tejto su dialogi   velmi obmedzene, co utvara   zvlasny dojem z filmu. jar,   leto jesen, zima....a jar   zobrazuje kazde obdobie v   zivote cloveka, od dietata az   k starobe, kedy sa stare   pribehy znova opakuju.

Film se mi moc líbil,   krásně ukázané, jak se   vše opakuje. Samsára,   věčný koloběh bytí tady   je a bude...