Jarka a Věra

Komedie, u které se zrovna   lámat smíchy nebudete, ale   přesto stojí za to. Postava   Jankovce byla ztvárněná   panem Františkem Paulem   přímo nádherně. Pan Pešek   se snažil, ale scénář byl   trošku poslabšího ducha.

Jarka a Věra
Ladislav Pešek jako student   Jarka dělá v této komedii   problémy a velké starosti   svým rodičům i učitelům.   V sextě studuje už druhým   rokem - a opět ho čeká   další opakování. Sestra   Věra (Jarmila Gérová) je   vzorná studentka. Ale ani jí   se problémy nemohou vyhnout -   se zamiluje totiž do Jarkova   domácího učitele, profesora   Stáni Maříka(Jiří Dohnal)   do toho nám pěkně jak jinak   zasahuje všetečná tetička,   která má hodně peněz a   tím také velké slovo u   rodiny Pšeničkových....

Svým způsobem další z   řady klasických   studentských komedií z   předválečných a   válečných let, i když se   děj přímo ve škole   neodehrává, s Ladislavem   Peškem v jedné z hlavních   rolí, ve které je, pro něj   v typické roli sígra, jako   obvykle doslova ve svém   živlu. Aby také ne. Tento   snímek se natáčel ve   stejném roce jako ´Škola   základ života' (1938), a tak   to jeho hraní šlo doslova   samo. I na dnešní dobu se   jedná o výbornou bláznivou   komedii o sourozencích toho   času na prázdninách u   rázné tetičky snažící se   vše kolem nich udržet pevnou   rukou. Rošťák Jarka se má   doučovat pod dohledem   domácího učitele kvůli   reparátu, což se mu   samozřejmě v době prázdnin   nijak zvlášť nelíbí a   jedničkářka Věra zažije   milostné vzplanutí navzdory   plánům tetičky jí provdat.   Jedná se o dějství, kde   všechno souvisí se vším,   čímž jeden gag střídá   druhý. Vzájemné   hašteření a rošťárny   sourozenců připomenou toto   věkové období snad   každému dospělému   člověku. Jedná se sice o   druh příběhu dané doby,   ale svým humorem nestárne.

Příliš nepobaví, ani neurazí...
...je to prostě takový   sentimentální slaďáček   typický pro prvorepublikové   filmy. Mladinká Eva Gérová   v jedné ze svých filmových   rolí, nežli se po sňatku s   dr. Košvancem o pár let   později vzdala filmové   kariéry. Takže tento film si   spíše připomínám hlavně   díky její něžné dívčí   tváři a říkám si, jak by   se vyvíjelo její herectví a   role v případě, že by u   filmové branže zůstala. Z   ostatních rolí stojí za   pozornost přirozená komika   Ladislava Peška, jehož   projev i v sebevíce   kýčovitém filmu zněl   přirozeně a dokázal diváka   zaujmout.

Poměrně svižná veselohra,   v níž jde sice zase hlavně   o "to jedno", tedy o   vdavky (to u Molièra   konečně taky), leč o   neotřelé humorné nápady a   komické gagy nouze není. Na   druhou stranu ovšem k úplné   spokojenosti chybí nějaký   ten osten ironie nebo   ostřejší hrot satiry.   Mladý budoucí profesor se na   venkově ujímá   prázdninového doučování   věčného repetenta Jarky a   činí tak formou zábavné   hry a zdravého pohybu v   přírodě. Jsou to tedy   stejné metody, jejichž   průkopníkem byl Jean-Jacques   Rousseau, tak jak je popsal ve   svém   pedagogicko-filosofickém   díle Emil čili O   vychování. A stejně pak   Jarka ve škole učební   látku bezduše oddrmolil,   jako kdyby ji nabifloval   vsedě zavřený v dusné   místnosti, a ještě za to   dostal od nadšeného   profesora jedničku! Film   obsahuje jednu malou chybičku   ve střihu (zkus ji najít!).   Jinak mě překvapilo, když   jsem právě teď zjistil, že   název této komedie zní   poněkud kostrbatě Jarka a   Věra - Já bych jej zrýmoval   nejlépe na "Jarka a   Věrka", jak se přímo   nabízí a jak jsem jej vždy   vyslovoval Já.

Taková nenáročná až   dětská legrace. Vidět   dopsělé herce, jak   diblíkují jako studenti. Asi   se tomu lidi smáli, ale dnes   je ten film zbytečný.