Typická slátanina beze smyslu, jako většina   filmů s tématem nacismu, navíc nepřehledná,   chaotická. České titulky   "překládající" německé dialogy   jsou neúplné, nepřesné, často úplně   chybějící anebo nepochytily začátky a konce   vět. Maska Adolfa Hitlera (s lidskou, nikoli   ďábelskou tváří!) je ovšem asi   nejdokonalejší filmové vystižení jeho   skutečné podoby.

Mohl to být zajímavý film, ale... Jak se tu už   objevilo v jiném komentáři, značně   pokulhává výprava - ve filmu se to přímo   hemží předměty, které v roce 1946, kdy se   děj odehrává, prostě nebyly na světě. A to   nejen ony jugoslávské sanitky, ale třeba i   takové detaily, jako čs. soudečkové vypínače   v interiérech. Druhou vadou na kráse je to, že   asi polovina dialogů je vedena v němčině, ale   titulky překládají tak každou druhou větu a   to ještě značně stručně a někdy i velmi   nepřesně. Kdo neumí německy, má smůlu. Ale   tohle není to hlavní. Zápletka filmu je   určitě zajímavá, ale film je zbytečně   rozvleklý, je tam dost hluchých míst. Výkon   Karla Högera je jako vždy vynikající, ale jen   na něm film stát nedokáže. Co se ovšem   povedlo, je závěr filmu, poměrně nečekaný a   přesto výstižný. Happy end se rozhodně   nekoná.

Psychologické drama. Šedesátá a sedmdesátá   přinesla pár fimů, které se zaobíraly   různými konspiracemi a překvapivými závěry   toho, jak skončila druhá světová válka. Tento   snímek počítá s možností, že Adolf Hitler   sebevraždu nespáchal a je , v roce 1946, držen   v jakémsi sanatoriu. Jaký je skutečný účel   jeho "vězení" je tématem snímku Já   spravedlnost. Jak se k celé situaci postaví   český doktor Heřman? Asi jsem na dílo nebyl   dobře naladěn a hodnocením mu trochu škodím.

Musím říct, že tento film mě zpočátku   docela nudil. Nepředstavitelně naivní   zápletka, no uznejte: skupina německých   důstojníků unese Hitlera a místo toho, aby ho   předali jisté soudní spravedlnosti, se snaží   jej potrestat svépomocí-zvlášť záůudným   způsobem-"Pro Hitlera je jedna smrt málo,   musí umírat tisíckrát!" Zápletka kulhá   těžce na obě nohy. Vypadá to jako takový   nezdařený pokus o politický thriller, a když   češi se pokoušejí o thriller se svou   mentalitou rozpoloženou mezi Menzelem, Hrabalem a   Haškem, tak je to jako když se eunuch pokouší   natočit pornofilm a do všech mužských rolí   obsadí výlučně impotenty a do všech   ženských rolí dámy dlouho po přechodu.   Nejisté je i to, kdy se příběh jaksi   odehrává- ve filmu se dozvídáme o tom, že   právě probíhá Norimberský proces, ale   automobily, které ve filmu hrají vesměs   odpovídají období počátku šedesátých let,   vyjma jugoslávských sanitek IMV, které se   někdy v roce 1967 teprve dovezly do České   republiky as reprezentují 2.polovinu let   šedesátých a staré Pragovky ze třicátých   let, jichž, pravda ve Švýcvarsku, kde se   příběh údajně odehrává, mnoho nejezdilo.   Hlavní devizou filmu pak zůstávají hezké   exteriéry a interiéry a krása představitelky   Inge. Ale čím si mě film nakonec získal a   přesvědčil mne, byl konec- lékař i jeho   zrůdný pacient jsou mrtvi a na scéně je   ještě mnoho dalších zbytečně mrtvých a   Hartig, který se ztotožnoval se spravedlností a   jehož cílem bylo lidskou rrůdu-Hitlera   potrestat víc než by byla schopna jakákoli   soudní spravedlnost najednou ke svým   soukmenovcům hovoří za stejného místa jako   Hitler, se stejnými gesty, se stejným výrazem.   My v té chvíli pochopíme, že se sám začal   až zrůdně Hitlerovi podobat. On sám je   Hitllerovým nástupcem. A má na svědomí   několik zbytečně mrtvých lidí. Je to skvělý   závěr.