Indiánka, dcera slunce

Problém vyřešen.
Tenhle působivý, neprávem zapomenutý snímek,   mi tenkrát svou poslední kulkou úplně   rozstřelil hlavu. A zabolelo mě z něj u srdce.   Přitom ten neznámý voják, bůhví z jaké   tajné jednotky, přicházející odnikud a po   splnění své vražedné mise zase svou pomalou,   ale vytrvalou chůzí odcházející do neznáma,   byl skoro sympaťák. Infiltrovat a zbavit   velení. Jakýmkoli způsobem. Podobně jako v   jiné džungli na jiném kontinentě měl za úkol   v Apocalypse kapitán Willard, byť zde z úplně   jiných důvodů. Mise byla úspěšná a voják   mohl podat vysílačkou hlášení. A dokonce si   ani nemusel sám příliš umazat ruce od krve,   špinavou práci za sebe nechal udělat jiné.
 
Během jeho pouti se do něj zamilovala   sympatická indiánská dívka, která mu taky   svou domorodou léčbou zachránila život, když   mu koloval v krvi jed. Teprve na konci jeho mise,   v té chvíli loučení mi došlo, jak příběh   skončí. Jí, s její čistou duší, ale do   posledního okamžiku ne... Její vesele a   rošťácky rozzářené oči, když mu, nic   netušíc, ještě naposledy salutovala, jak jí   to on sám naučil, mě pak ještě dlouho   pronásledovaly ve snech. Jeho však určitě ne.   Při vzpomínce na toho anonymního vojáka, co   jen jako robot přišel splnit rozkaz, mě dodnes   mrazí.