Holubník [TV hra]

Milovníci přírody se   většinou našli jen na   vesnicích a v této   televizní povídce je máme   dokonce ve dvou generacích.   Děda a vnuk. Dějově jde o   holubník stojící toho času   již na nevhodném místě,   který kdysi využíval pro   chov holubů děda a nyní k   tomu inklinuje i vnuk, i když   ne zrovna kvůli holubům.   Holubník však vadí   majetnému pražákovi, který   prostranství kolem zastavěl   a chce za každou cenu   holubník zbourat. Svým   způsobem je to další   filmová ukázka faktu, neb   něco takového bylo použito   skutečně mnohokrát, proč   lidé z vesnic pražáky   nemají zrovna v lásce.   Kromě jeho zlovůle, kterého   Josef Vinklář zahrál   prostě nádherně, tu máme   přiklánění se k ochraně   ptactva prostřednictvím   onoho vnuka v podání Gustava   Bubníka a krásná poetika s   Josefem Kemrem, coby dědou ve   vztahu k přírodě a dobru   mezi lidmi, ve kterém se   poukazuje na příliv   civilizace a ničení   přírody. A samozřejmě na   vztahy mezi lidmi. “Všechno   se jednou promění v prach.   Důležitý je, jaký jsou   lidi. Jak se chová jeden k   druhému. Mezi lidma by nikdy   neměli stát věci. Věci   jsou přece od toho, aby   pomáhali lidem na cestě k   sobě a ne naopak.” Svým   způsobem tedy moralizační   příběh v jednoduchém   televizním podání, který   má co říct i dnes. Jako   zajímavost lze uvést   filmový debut čtrnáctileté   dcery Vladimíra Menšíka   Martiny Menšíkové, kterou   tu jistojistě nikdo nepozná.