Hodinář [TV inscenace]

Podobné pocity jsem měl při sledování jiného   dramatu Zdeňka Kubečka a to, Jako kníže Rohan.   Znovu mě uchvátil ten hluboký lidský   příběh. V Rohanovi exceloval Vladimír   Menšík, zde je to životní role Josefa   Větrovce. Hodinář se odehrává během   hospodářské krize v roce 1932 a že to byla   doba nelehká, věrně zachycuje scénář   Jiřího Bednáře a věrohodné dobové reálie   snímá kamera Vladimíra Opletala. Nemám slov,   znovu musím zmínit Rohana, kde je také   přesvědčivě zachycena doba, ve které je   snímek vyprávěn, tak jako v Hodináři   meziválečné období působí dokonale. Herecké   výkony opět klasa, Josef Větrovec jako bývalý   hodinář Eda Sakař, nyní nezaměstnaný a   živořící v bídě, přespávající po   ubytovnách a simulující nemoc, aby mohl v   nemocnici přečkat pár dnů, je naprosto   úžasná postava, které nejde nelitovat.   Mistrovský příklad starého a poctivého   herectví!! Ostatní role jsou obsazeny taky   velice pěkně, vetešník Klimt (Jiří Holý)   nebo starožitník Hošek (Jiří Lír), to jsou   charaktery, které jim věříte. Miluju tyhle   zapomenuté televizní inscenace, které v sobě   mají neskutečnou hloubku, pravdivost a   uvěřitelnost. Klobouk dolů. Nelze zapomenout na   hudbu Jiřího F. Svobody, která příběhem   ladně prostupuje a dobarvuje ho svou jemností a   barevností. Já ty křídlovky mám tak rád, v   dnešní době už žádný skladatel tenhle typ   trubek a hudebních nástrojů vůbec   nepoužívá. A přitom jsou tak důležité k   navození potřebné atmosféry. Hodinář je pro   mě srdcovka taky hlavně panem Větrovcem, který   mi vždycky připomínal mého dědy.

Tak tato inscenace mi doposud úplně unikala. Až   dnes jsem měl možnost vidět ji v televizi.   Není to žádné veledílo ale je to dobře   obsazené a tvůrci při exteriérových   dotáčkách nelitovali námahy a dali si práci   detaily a dobovými reáliemi. Pro mě to má   bonus i v tom, že meziválečnė období mám   rád. Takže z mého pohledu velice slušný   průměr.