Hlad

Asi každý zná co je to   hlad, ale z tohoto snímku   Tonyho Scotta čiší hlad až   za hrob a to doslova.   Vizuelně se zde s kamerou   vyloženě kouzlí, vše je na   tom správném místě, aby   vás to pohltilo svou   uhrančivostí a hudba tento   mocný zážitek podtrhuje. Je   to brilantní zobrazení   podprahového světa, kde se   intelektuál ztratí, ježto   se nemá o co opřít,   chatrné konstrukty se již   dávno zbortily.

Bowie, Deneuve a Sarandon.   Zajímavá kombinace, která   pod taktovkou Tonyho Scotta   posunuje upírské téma o   kousek jinam. Upírský pár   působí neuvěřitelně   elegantně, což podtrhuje i   samotný dům, v němž   žijí. Hudební seance jsou   pastvou jak pro ucho, tak pro   oko. Časem se ale něco   zvrtne... I když si divák   bude notnou chvíli lámat   hlavu, o co vlastně   "go", myslím že se   vyplatí Hladu dát šanci.   Porovnání tehdejší   náplně filmů a dnešních   vznikajících upírovštin   může být zajímavé.

Je skutečně málo filmů,   které se mi stihnou zprotivit   již během prvních deseti   minut. Tento to dokázal. Ale   povídal jsem si, že se budu   koukat dál, že horší to   už být nemůže. Mýlil jsem   se. Podivné prostřihy,   nesouvislý děj a navíc   nezajímavý. Co z toho mohlo   vzniknout?? Patlanina. Snad   jen závěr se to snaží   trochu vylepšit, ale   nezdařilo se. Tento nudný   propadák nezachránily ani   herecké hvězdy. Hodnoceno   jako hluboce podprůměrný   snímek. ČT1 0111098941/9227

Podivnej film
Mám to už asi 20 let   nahrané z RTL v němčině.   Za ta léta už mi to ani   nevadí; když to jednou   dávali česky, byl to pro mě   šok. Po estetické stránce   dokonalé, ale co tím chtěl   autor vlastně říci?... Asi   nic! Stephanie Meyersová se   filmem určitě inspirovala   při vymýšlení elegantních   upírů ve Stmívání. Pro   mě ten estetický zážitek z   filmu vrcholí   "postelovou scénou"   obou dam za nebeských tónů   Laknmé od Lea Delibes. Pak   následuje obraz rozkrojeného   bifteku... bum a jsme zpátky   na zemi. Dál už to zpravidla   nesleduju. Kdo z diváků si   všiml, že v tomto filmu si   odbyl štěk také   začínající Willem Dafoe?

A zase trošku jiný pohled na   upírskou tématiku,   tentokrát výrazně   ovlivněný osmdesátkovou   estetikou (úvodní pasáž s   Bauhaus je přímo manifestem   gothic-new romance vlny - a je   to fajn). V kontextu   následující tvorby Tonyho   Scotta překvapí jasné   umělecké ambice, je vidět,   že se tu hodně soustředil   na formu, na všelijaké   obrazové, barevné a   střihové hrátky. Ne   vždycky to má sílu, ale   například okamžiky, kdy se   na scéně objeví - vždycky   barevně kontrastní - krev,   ty jsou hodně povedené. Víc   se mohl autor pověnovat   tématu věčnost vs.   umírání, dotáhnout se dala   potemněle snivá atmosféra.   Celkově zůstalo u   nadějného nakročení,   režisérovy kroky samotné   pak ale stejně směřovaly   úplně jinam.

Věčný život, věčné   mládí, věčná   láska.........a nadpozemská   Catherine Denevue. Nádherná   bytost, která Vám tohle vše   nabídne, stanete-li se těmi   vyvolenými, kteří jsou   hodni toho, dělat jí v tom   dlouhém životě společnost.   David Bowie v jedné z rolí,   která mu opravdu sedla a   Susan Sarandon, která pro mne   byla spíš rušivým   elementem a stála tenhle film   jednu hvězdičku.

... „Žádné vysvobození   není. Žádný odpočinek.   Ani klid. Umíráme jinak než   lidé. Jejich smrt je   konečná. Naše ne. V zemi, v   hnijícím dřevě,... ve   věčné temnotě...“
Tajemství života a   smrti. Záhada nesmrtelnosti a   věčného mládí.   Neutuchající hlad po krvi,   kráse, umění a ...   lásce.
A přestože   film proslavila hlavně   lesbická scéna, tak za   pozornost stojí i ten mnohem   větší zbytek :-). A nejen   kvůli zvláštní   atmosféře, estetice   filmových obrazů a   nádherně namíchané hudbě   ... má to prostě styl.
P.S. V původním   scénáři měla S. Sarandon   podlehnout Miriam opilá ( tak   by se to líbilo cenzuře), ta   s tím ovšem nesouhlasila.   …„ Určitě nemusíte být   opilá, aby jste se nechala   svést Catherine Deneuve . A   je jedno jaký byl váš   dosavadní sexuální život.   Susan Sarandon.“