Hlad

Steve McQueen mě po shlédnutí tohoto   naturalistického na nic si nehrajícího filmu o   fanatismu a jeho potírání opravdu začal   zajímat jako režisér v tom nejlepším slova   smyslu a nemá to nic společného s tím, že je   jmenovcem výborného slavného herce. Studené,   sedící strohost atmosféry, hloubka pohledu a   neotřele udělané. V žádném případě se   nejedná film pro zábavu, ale o propracovaný   vhled do temných zákoutí lidské duše, jemuž   nechybí srdce ani myšlenková bohatost a   skvělý scénář s výbornými dialogy.

Je film od filmu dokonalejší!
Nemusí být všechny filmy nutně pozitivní.   Tohle je ta pravda, která byla za komunismu   skryta, tohle je jiná než americká věznice,   plná potetovaných boxerů a dostatku kuřiva,   jak ji známe z kdejakého životopisného filmu.   U Stevea si pomalu zvykám na některé   "zbytečné", morbidní až nechutné   scény, ale vzhledem k tomu, že   "Hunger" vidím až po   "Shame", kde jsem polovinu filmu koukala   na pipísky a sexuální scény, nemohly mne zde   výkaly, míchané se zvratky zarazit. První   půlhodina a dialog kněze s Michaelem se táhly,   od počátku hladovky až po konec však šlo o   dokonalé záběry a herecký výkon. Naprosto   jsem mu věřila, že umírá, nejemotivnější   na tom byla k tomu souhra jeho vychrtlého těla.   Jestli vznikne remake "The Schindler's   list", musí v něm hrát Michael!

Steve McQueen vyvrací fámu, že se forma   nemůže obejít bez obsahu a jestli míní v   tomto stylu pokračovat, myslím, že nebudeme   kamarádi. Kdybych chtěla shrnout dojmy z filmu   do jednoho slova, bude jím otupělost, která mi   ani na chvíli nedovolila nahlédnout do   problematiky, jež snad chtěl snímek   zpřístupnit neteroristicky zaměřeným masám,   a i kdybych měla o britsko-irské vztahy zájem,   jakože nemám, pustím si pro osvěžení   "Ve jménu otce". Ve světle těchto   faktů mně pochopitelně byl výkon i úbytek   svalové hmoty Michaela Fassbendera naprosto   lhostejný. Jo, a ty dvě hvězdy jsou pro mě, za   statečnost a vytrvalost.

Představoval jsem si tento snímek jako velice   realistické až naturalistické a především   potemnělé dílo a ani v jednom jsem nebyl   zklamán. Pravdou sice je, že střih mohl být   častější, ale celkově byla ona zdlouhavost   některých scén spíš k užitku. Tvůrci   chtěli předložit nejen syrovou a nijak   nezkrášlenou atmosféru, ale také svým   způsobem monotónní otupělost, jež by   kontrastovala s odhodláním a silnou vůlí. A   právě tohle se povedlo. Jedná se o další   velice kvalitní drama, které v hlavě se bude   probouzet znova a znova.

nuda, nuda a zase jenom samá nuda kraluje filmu   hlad. zajímavý námět byl v případě snímku   hlad trestuhodně promrhán totální absencí   rytmu, dynamiky, dramatického spádu, ale také   minimen střihu i hudby. režijní záměr potichu   se statickým pozorování děje filmu hlad   spíše uškodil. jen díky syrovosti navazující   pocit opravdovosti u brutálních scén chování   a jednání dozorců s odsouzenými i s hereckými   výkony včetně celkového poselství se dá   dílo hlad zařadit alespoň do střední třídy   dějin světové kinematografie, kde však pro   všechny nepoužité filmařské výrazové   prostředky zůstane v té spodní podprůměrné   polovině.

Už jen to téma - političtí vězni za dob   Železné lady - mě strašně nažhavilo.   Bohužel, mé očekávání brzy vystřídalo   hluboké zklamání. Vizuál je šíleně temný,   tvůrci mu nepřibarvili žádný kontrast a to je   škoda. I herci mohli předvést víc. Působí tu   docela prvoplánově. Vrcholnému rozhovoru   Fassbendera s Cuninghamem dlouhá doba bez střihu   jen uškodila.