FDb.cz > Hellzapoppin' (1941) > Tisk

Hellzapoppin' (1941)

V roce 1938 byla na Broadwayi úspěšně uvedena divoká komediální muzikálová revue Nata Perrina, Ole Olsena a Chica Johnsona Hellzapoppin' a na přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století tam dosáhla více než 1400 repríz. Úspěch nespoutané férie, v níž v "prapodivném mumraji" vystupovaly "podivné zrůdy a divá zvěř," pochopitelně nenechal chladnými ani filmové producenty, práva na zfilmování se po krátkém přebíjení povedlo získat společnosti Univesal.
Natáčení filmu v režii Henry C. Pottera navázalo bezprostředně na divadelní uvádění na Broadwayi, takže mohl Perrin do filmového scénáře zapracovat i ty nejúspěšnější spontánní nápady, improvizace, gagy a "hlášky" (na prudérní USA nejednou dost slušné razance) prověřené jevištěm, přesto ale film začíná úvodním titulkem, že "jakákoli podobnost mezi revuí Hellzapoppin' a tímto filmem je zcela náhodná." První záběry filmu (pekelná muzikálová pasáž zpívajících ďáblíků s ženami opékanými na rožni) jakoby naznačovala, že to tak bude, ale naštěstí se tak nestane, film se pak úspěšně vrací do proudu řízeného chaosu své předlohy.
Zdálo by se, že to, čím proslula divadelní verze, tedy agresivní bezbřehou komunikaci s diváky a okolním světem, do filmové podoby adekvátně převést nelze, ale Perrinovi a Potterovi se podařilo nalézt prostředky, kterými to dokázali, a uplatnili ve filmu řadu do té doby neužívaných "zcizáků" (později znovupoužitých a rozvinutých Brooksem, Zuckerem i Woody Allenem, kteří se k inspiraci Hellzapoppin' rádi hlásili). Herci oslovují z plátna publikum v hledišti biografu, peskují promítače, který se namísto promítání věnuje erotickým hrátkám, znalci si všimnou mnohých persifláží a parafrází na jiné proslulé filmy (muž se sáňkami evokující Wellesova Občana Kanea, v hledišti se objevivší Frankenstein ad.), velkolepá muzikálová scéna plná kapajícího sentimentu je přerušena opakovaným promítáním titulku, že "smraďoch Miller má jít domů k mámě" ("Stinky Miller, your mother wants you home!"), po jejímž třetím promítnutí je děj na plátně překryt siluetou kluka, který se zvedá ze sedačky a odchází z hlediště biografu (a pro znalé věci je fórek dohrán obsazením role matky Millerové tehdejší populární pěveckou hvězdou Susan Miller) etc.
Pravda, půdorys vlastního příběhu je naprosto plytkou a primitivní story milostného trojúhelníku, ale na něm nezáleží, ten podstatný vůbec není; je pouze základnou, nad níž se tyčí famózní stavba nádherných zmatků a chaosu, gagů a blackoutů a nebetyčné srandy.

O dokonalý fór, který hellzapoppinské mystifikace famózně završil, se nechtíce postarali členové Academy Award of Merit, když přiřkli Hellzapoppin' oscarovou nominaci za nejlepší originální píseň de Paula a Raye "Pig Foot Pete." Tento song totiž v Hellzapoppin' vůbec nezazněl, ten se ve stejném roce ozval v Lubinově muzikálu Keep 'Em Flying.  Autor: fred.appl

režie:
H.C. Potter

hraje:

Ole Olsen (Ole Olsen), Chic Johnson (Chic Johnson), Martha Raye (Betty Johnsonová), Hugh Herbert (Quimby), Jane Frazee (Kitty Randová), Robert Paige (Jeff Hunter), Mischa Auer (Pepi), Richard Lane (ředitel), Lewis Howard (Woody Taylor), Clarence Kolb (Andrew Rand), Nella Walker (paní Randová), Shemp Howard (Louie), Elisha Cook (Harry Selby), Frank Darien (muž u paní Jonesové), Catherine Johnson (Lena), Gus Schilling (dirigent orchestru), Jody Gilbert (Louieho přítelkyně), Bert Roach (Robert T. MacChesney), Andrew Tombes (Max Kane), Billy Wayne (fotograf), Foster H. Phinney (host na večírku)

námět:
Nat Perrin (hra)

scénář:
Nat Perrin, Warren Wilson

kamera:
Elwood Bredell

hudba:
Frank Skinner

kostýmy:
Vera West

střih:
Milton Carruth

zvuk:
Bernard B. Brown

zvláštní efekty:
John P. Fulton

výprava:
Jack Otterson

producent:
Jules Levey