Hard Core Logo

Hudební road movie vypadá na první pohled jako syrový dokument o existující punkově kapele. Ve skutečnosti je to dokonalá mystifikace, neboť skupina Hard Core Logo (HCL) je prostě vymyšlená a snímek je adaptací literámí předlohy. To ale nemění nic na jeho autentičnosti a sugestivnosti.
Malý filmový štáb (tvořený autory filmu) zachycuje několikadenní vyčerpávající šňůru kdysi legendární punkově kapely, která se před čtyřmi lety rozpadla a která se teď pokouší o comeback. Všichni muzikanti vypovídají na kameru o svém životě, o svých pocitech i nelehkém soužití v nevlídných podmínkách, charakterizovaných sloganem „1 kapela, 1 dodávka, 5 měst, 4 000 kilometrů, 1500 cigaret za pět dní... to už to pak děláte jen z láský“.

Program ART

Hudební mystifikace zachycuje vyčerpávají několikadenní šňůru vystoupení kdysi slavné kapely, která se pokouší o návrat na výsluní slávy. Filmaři, kteří cestu dokumentují, si všímají drobných událostí, rozmíšek mezi muzikanty, nechybějí ani výpovědi jednotlivých aktérů.

Letní filmová škola

Hudební road movie kanadského režiséra Bruce McDonalda s titulem Hard Core Logo vypadá na první pohled jako syrový dokument o existující punkové kapele. Ve skutečnosti je to dokonalá mystifikace, neboť skupina Hard Core Logo (HCL) je prostě vymyšlená a snímek je adaptací literární předlohy Michaela Turnera. To však nic nemění na jeho autentičnosti a sugestivnosti.
Malý filmový štáb (tvořený autory filmu) zachycuje několikadenní vyčerpávající "šňůry" kdysi legendární kapely, která se před čtyřmi lety rozpadla a teď se pokouší o comeback. Vůdčí osobností HCL je zpěvák a kytarista Joe Pinďour, který je však značně závislý na svém kamarádovi z dětství, kytaristovi Billym. Baskytaristou skupiny je narkoman John a bubeníkem primitivní Trubka Feltcher. Všichni muzikanti vypovídají na kameru mo svém životě, o svých pocitech i o nelehkém soužití v nevlídných podmínkách. Štáb zaznamenává drobné epizody z cesty, z jednotlivých vystoupení i ze zákulisí rockové a punkové scény. Věrohodnost dodávají ještě fotografie, amatérské záběry z minulosti, televizní reportáže, plakáty apod. V barevných sekvencích i černobílých dotáčkách se otvírá zvláštní svět podivného životního stylu. Rámcovým motivem epizodicky vystavěného "příběhu" je Billyho snaha vymanit se z Joeova vlivu a získat angažmá v úspěšné losangelské skupině. Joe však přítelův odchod neunese a na konci turné se před šokovanými filmaři zastřelí.
Režisér Bruce McDonald završuje tímto snímkem svou "rock and road" trilogii, k níž dále patří tituly Roadkill (1989) a Highway 61 (1991). Působivou atmosféru díla, jež mělo značný ohlas na MFF v Karlových Varech 1997 (na Fóru nezávislých filmů), dotvářejí přesvědčivé herecké výkony a četná hudební čísla (mj. v úvodním koncertu s HCL vystupují opravdové kanadské skupiny).

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Jedna kapela, jedna stará dodávka, pět měst, čtyři tisíce kilometrů, tisíc pět set cigaret - a to všechno za pouhých pět dní: to už pak děláte jenom z lásky...


Joe Dick, Billy Talent, John Oxenberg a Pipefitter: to je Hard Core Logo, legendární punková kapela z Vancouveru. Ti čtyři dnes již spolu nehrají, pryč jsou všechna ta léta slávy. Joe ale své bývalé spoluhráče přemluví, aby to ještě jednou zkusili, aby se vydali napříč Kanadou na vzpomínkové turné, věnované památce jejich velkého vzoru Buckyho Haighta, tragicky zemřelé punkové legendy. Kapela najednou skutečně ožije, všechno šlape jako v starých dobrých časech: mimo pódia koncertních sálů a světla reflektorů to už ale tak ideálně nevypadá. Frustrace a konflikty se množí a všechno se nezadržitelně blíží k velkému krachu. Všechno je najednou jinak - dokonce ani Bucky Haight není mrtev!

Hudba prochází celými dějinami kinematografie už od vynálezu zvuku - koneckonců i prvním zvukovým filmem byl právě hudební film: Jazzový zpěvák. Od té doby vznikl bezpočet úspěšných snímků, jak muzikálů tak i příběhů z hudebního prostředí, často se slavnými kapelami a zpěváky v hlavních rolích. Ovšem tam, kde se chtěl film přiblížit ke skutečným osudům hudebníků a podat pravdivý obraz prostředí, ve kterém se pohybují, to téměř nikdy nebylo ono. Buď ani sebevětší filmové hvězdy nedokázaly dostatečně vniknout pod kůži svým postavám, muzikantům, jejichž, většinou pohnuté, osudy představovaly, anebo skuteční hudebníci přestávali být najednou před kamerou sami sebou.

Skloubit až dokumentární autenticitu s dramatickým příběhem čtveřice muzikantů na nepovedeném turné se dokonale povedlo až kanadskému režisérovi Bruceovi McDonaldovi, jehož portrét přineslo Fórum nezávislých na loňském festivalu v Karlových Varech. V Hard Core Logu mu hodně pomohla metoda dokumentárního filmu: sám v roli dokumentárního režiséra dokonce vstupuje do svého vlastního příběhu, aby celé turné skupiny provázel, glosoval a doplňoval, aby se dostal, jak sám říká "svým hrdinům víc pod kůži". "Jeho" kamera je přitom často roztěkaná, rozostřená, jakoby se některé věci úplně nepovedly a byly jen náhodně zachycené.

Pro úspěch filmu byl nesmírně důležitý výběr herců, které v Torontu žijící McDonald našel vesměs na západě země, ve Vancouveru. Ani se nechce věřit, že se jedná o normální herce a ne hudebníky. Pravdou je, že několik týdnů všichni čtyři společně zkoušeli, jako kdyby byli skutečnou kapelou, dokonce uspořádali koncert, na který normálně prodávali lístky. A koncert měl prý velký úspěch! To všechno se pochopitelně promítlo do filmu, z něhož vyzařuje nevídaná vitalita.

Hard Core Logo uzavírá jakousi trilogii filmů Bruce McDonalda, které on sám nazývá "rock nad road movies". V tom prvním, nízkorozpočtovém debutu Roadkill je hlavní hrdinka Ramona vyslána svým šéfem, rockovým managerem, někam na sever země, aby našla členy skupiny Děti ráje a ukončila jejich nepříliš povedené turné. Cestou pochopitelně potkává spoustu podivných existencí, jako třeba Russella, toužícího stát se masovým vrahem, nebo excentrického filmaře, kterého si, jak jinak, zahrál sám režisér. Ramonu si tenkrát zahrála Valerie Buhagiarová, která měla tehdy s Brucem více než jen kolegiální vztahy. Po nečekaném úspěchu Roadkillu, vyhlášeném za nejlepší film roku, jí McDonald svěřil hlavní roli také ve svém druhém snímku Highway 61, na který již získal mnohem více peněz. Valerie tam hraje mladou dívku Jackie, která potřebuje převézt rakev se svým zesnulým bratrem až na jih Spojených států, do New Orleansu. Na cestě ji doprovází Pokey, kterého si zahrál Don McKellar, scenárista prvních tří McDonaldových filmů. Dvojice putuje legendární dálnicí číslo 61 se záhadným panem Skinem alias Satanem v patách.

McDonald se netají tím, že miluje tvrdou muziku, které je ve všech jeho filmech víc než dost, a že má slabost pro "road movies". Stejně jako jeho hrdinové i on sám rád jezdí nocí krajinou: "k tomu magneťák puštěnej na plný pecky, cigára, kafe nebo pivo..." V americké kinematografii je žánr "road movies" dnes již klasikou, zato v Kanadě se mu prý nikdo nevěnoval. Bruce ale vyrůstal na amerických filmech: "Do patnácti let jsem snad ani nevěděl, že se filmy točí i někde jinde než v USA". Jak ale hned dodává, kanadské filmy, i ty jeho, se přece jenom od amerických v něčem liší. Kanaďanům podle něho nejde o čistotu žánru, vždy hledají, co je ještě někde za ním, snaží se žánr obrátit naruby, zkoumají všechny jeho prvky a různě je kombinují. Takové je i Hard Core Logo, které je víc než jen příběhem jedné kapely, víc než jen jednou cestou napříč Kanadou. Zkrátka perfektní "rock and road movie" se vším, co k tomu patří.

Autor/Zdroj: Uhrík Štefan/Cinema