Happy End

Co k tomu říct? Naprostý   unikát v československé   filmové tvorbě. Geniální   nápad, geniální provedení.   Hračička Macourek a mistr   Lipský. Nenapodobitelné.   Hodila by se i škatulka   horor.

Lipský a Macourek - kdo jiný   by v tehdejší době mohl   natočit takhle provedenou   hříčku filmu. STojí to za   koukání... jen doufám, že   se toho nezmocní američani a   neudělají proboha nějaký   remake...

Roztomilá hříčka s   příjemně krátkou   stopáží. Protože kdyby to   natočili Amíci jako   tříhodinovej epos, jak mají   ve zvyku, nebylo by to   stravitelné. Takhle je to   velmi příjemná podívaná,   o které budete ještě dlouho   přemýšlet. Happy End   vyžaduje zvýšenou   pozornost, protože v opačně   pojatém ději se i dialogy   odehrávají pozpátku a   jestliže otázka následuje   až za odpovědí, můžete se   snadno ztratit v ději.   Přesto i v tomto pořadí,   kdy cítíte logickou   návaznost, občas i v   opačném sledu vykrystalizuje   z dialogů kouzelná   hříčka, nad kterou jen   žasnete; scénář musel dát   nepochybně dost práce.   Scéna, kdy žárlivý manžel   likviduje byt a milence své   ženy, je odkazem k němé   grotesce. V 60. letech by to   byla otřepaná scénka, ale v   tomto pojetí je   neodolatelná. A nakonec, je   příjemné podívat se na   mladou Jaroslavu Obermaierovou   v době, kdy ještě nehrála   uštěkané domovnice.

Happy end
Škoda, že je tento   vynikající snímek Oldřicha   Lipského dnes téměř   neznámý. A přitom se   množstvím humoru vyrovná   kterékoliv dnešní   komedii.
Vladimíra   Menšíka mám moc rád (po   mamince jsem podědil podpis   spolu s autokresbou!), jeho   styl hraní je mi velmi   blízký. Navíc se zde   objevuje řada dalších   českých star, kromě   Obermaierové i třeba   Abrhám, Růžičková,   Zázvorková...
Nápad   vytvořit svět, kde se vše   odehrává pozpátku je tak   ojedinělý a neotřelý, že   se divím, že ještě nikde   nebyl znovu použit (viděl   jsem ho snad jen v jedné   epizodě "Červeného   trpaslíka"). Filmaři v   tomto případě přeběhli   dobu a stali se futuristy,   kteří by dnes bodovali na   nejrůznějších filmových   festivalech (podle   komentářů i ve své době   byli oceňováni, avšak pouze   v zahraničí). Takže   vzdávám holt této svižné,   krátké absurdní skoro až   grotesce a těším se někdy   na její opětovné   zhlédnutí (v současné   době jsem snímek viděl již   třikrát a pořád mě   neomrzel). Škoda jen, že ji   v televizi moc nedávají   (myslím že jsem ji vůbec v   programu ještě neviděl).

A máme tu opäť jeden z doma   takmer neznámych a   nedocenených filmov.Tento   experiment je príťažlivý   hlavne z vizuálnej   stránky/horšie je to už s   kostrbatým   prerozprávaním"druhého   "deja,ale aj tu sa nájdu   pekné miesta-napr.dialógy   typu odpoveď-otázka/a o jeho   kvalitách hovorí fakt,že v   roku 1969 získal spolu s   Bláznivou kronikou na MF   fant.filmov a horrorov v   Sitges cenu za najlepší   film.

Konec dobrý, všechno dobré!
Konec. Ústřední půjčovna   filmů uvedla... Hlava   Vladimíra Menšíka vyskočí   z popravčího koše, vyroluje   až nahoru ke gilotině, cvak   - a život může začít.   Hrůzostrašná vražednická   truchlohra běží pozpátku,   aby bylo dosaženo kýženého   happyendu. Od začátku   (konce?) je jasné, že tahle   rozkošná magořina nemohla   vzejít odjinud než z   psacího stroje Miloše   Macourka. Už v roce 1898 se   pražští diváci mohli   potrhat, když jim Jan   Kříženecký promítl   Žofínskou plovárnu,   krátký film, kde díky   zpětnému chodu promítačky   lidé ´komicky´ vyskakovali   z vody. Ale Happy End jde   mnohem dál: vytváří   paralelní svět, kde je rakev   inkubátorem, kojení robátka   jeho dojením a brutální   čtvrcení půvabné žínky   scelováním dodané   figuríny. Dialogy se ve   zpětném gardu mění v   dadaistické absurdity a to   vše korunuje Menšíkův   komentář, naivně   glosující tu krvavou   historii očima čerstvě   narozeného. Publikum tehdy   nebylo na podobné experimenty   připravené a česká kritika   nad Happy Endem ohrnula   nozdry, zatímco prestižní   americký časopis Variety ho   zařadil mezi deset   největších senzací   sezóny. ;-) 90 %

Film je zjevně inspirován   jistým žertovným fejetonem   od Jana Nerudy s názvem   "O šibřinkách a o   novém světě".
Vyprávět nějaký   příběh pozpátku není   vůbec neobvyklé. Ale   zatímco jiné filmy se sice -   řečí kvantové fyziky -   přesunou do jistého   kvantového pole v minulosti,   ale potom v tomto   časoprostorovém kvantu už   běží čas po jistou dobu   zase normálně kupředu,   originalita tohoto filmu   spočívá v tom, že   příběh sice plyne   pozpátku, ale zachovává   přitom dál také zpětný   běh času. Je zajímavé, že   takto veškeré dialogy,   monology i příběh sám   dávají pořád smysl,   dokonce často zcela nový,   překvapivý a také vtipný,   dvojsmyslný, zábavný i   nutící k zamyšlení. Smrt   se tak stává vlastně   vstupem do života, rozchod   shledáním a narození   odchodem ze života. A my   cítíme, že i přes svou   zřejmou absurditu to má   přece jen svou zvláštní   logiku. Svou smrt jsme si   vysloužili svým narozením.   To, myslím, říkal už   Buddha.

Celkom dobrý film, výborné   obsadenie, fantastický   Menšík, vtipné hlášky,   ale bohužiaľ ten dej   "pospátku" mi   nejako nerezal. Nemôžem   tvrdiť, že by som sa niekedy   v budúcnosti na tento film   tešil.

Dobrý režijní výkon a   docela zajímavá herecká   konfigurace. Celá plejáda   komediálních herců v   experimentu Oldřicha   Lipského jee na 100% svého   výkonu. Herecký výkon   Menšíka je hlavním   spojovacím materiálem   celého filmu.

 
Tak nevím co se   na tom mohlo, komu líbit.   Mi to lezlo na nervy už po   deseti minutách. Přesto jsem   se díval až do konce, ale   jen z povinnosti, jinak bych   to prostě nedal. Bohužel   nedávám ani jedno plus   hercům, i když to nezahráli   špatně. Možná by si těch   deset procent   zasloužili.