Hadewijch – mezi Kristem a Alláhem

Matka představená je šokována slepou a fanatickou vírou mladé novicky Hadewijch a pošle ji pryč z kláštera, aby objevila sebe samu. Hadewijch se znovu stává Céline, dvacetiletou dcerou ministra francouzské vlády. Její vášnivá láska k Bohu, vztek a setkání s Yassinem a Nassirem ji svedou na nebezpečnou stezku. Po vypovězení z kláštera se Céline vrhne do prozkoumávání svého okolí. Potkává arabského mladíka Yassina a brzy spolu s ním navštěvuje koncerty a projíždí se na skútru po Paříži. Céline však nechce sex a neustále odolává Yassinovým návrhům, z čehož je mladík nešťastný a zmatený. Yassine má bratra Nassira, který je fanatickým vyznavačem své víry. Jakmile se Céline seznámí s Nassirem a zjistí, že sdílejí společné myšlenkové základy (navzdory faktu, že ona je křesťanka a on muslim), může začít drama.

Zdroj: ČT

Ceny: MFF Toronto 2009: Cena FIPRESCI
Francouzský režisér Bruno Dumont (nar. 1958), vystudovaný filozof, je filmovým samoukem. První celovečerní film La vie de Jésus (Život Ježíše, 1997) natočil v 39 letech. Hadewijch - mezi Kristem a Alláhem je jeho pátým filmem. Svými snímky vždy vzbuzoval kontroverze (otevřené sexuální scény, brutální násilí, absence jasné dějové linie) a v tomto ohledu je Hadewijch jeho nejmírnějším a divácky nejpřístupnějším dílem: film je dějově bohatší a značně konkrétnější než předchozí snímky.
Režisér se při psaní scénáře nechal inspirovat texty vlámské mystičky ze 13. století Hadewijch z Anvers, jejíž vize o Bohu a lásce ho nadchly. Tehdy si také uvědomil blízkost filmu a mystiky: „Mystika nás vede do oblastí přesahujících rozum, přesahujících možnosti slovního vyjádření i možnosti obvyklého porozumění světu." Jakožto filozof se Dumont snaží o něco podobného: prostřednictvím svých filmů chce hovořit o tématech dalece přesahujících možnosti prvoplánového filmového zobrazení. Ve filmu Hadewijch je tímto tématem láska mladé dívky ke Kristu, která se nakonec, po těžkých zkouškách a hlubokém vnitřním utrpení, promění v lásku k člověku. Dumont zkoumá otázky víry z pohledu ateisty a na křehké Céline ukazuje nemocnou podobu náboženské víry, kterou dobře rozpoznají sestry v klášteře. Přestože režisér není věřící, podotýká: „… věřím v milost a svatost. Zajímají mě jako lidské hodnoty."
Dumont sice v nejnovějším filmu mírně uhlazuje svůj vyhraněný styl, přesto tu ale zůstává asketičnost v dialozích, pečlivá práce se světlem (na Céline často dopadá světlo připomínající středověké malby), absence hudby a specifická práce s neherci. Pro Dumonta je typické zacházení s postavami jako s určitými typy, jejichž psychologie není příliš propracovaná. Film je meditací nad fanatickou víru bez ohledu na vyznání, které může mít velice blízko k destruktivnímu násilí.
Lukáš Jirsa, 36.LFŠ 2010

Snímek Hadewijch – mezi Kristem a Alláhem je prvním titulem významného francouzského filmaře Bruna Dumonta v naší distribuci. I v něm osobitý tvůrce potvrzuje svou pověst kontroverzního autora, prolamujícího různá tabu. Na rozdíl od jeho dřívějších filmů se komorní psychologický snímek obejde bez explicitního násilí a sexu, vybízí však k polemice o morálce a o výkladu víry. – Dívka Céline, která jako novicka pod řeholním jménem Hadewijch hledá v klášteře na severu Francie naplnění svého náboženského vznícení ke Kristu, musí na příkaz matky představené odejít, aby si pravost své víry prověřila ve světě. Céline, studující teologii, si s bohatými rodiči nerozumí. V Paříži se seznámí s arabským mladíkem Jásínem, který ji představí svému bratru Násirovi. Ten ji jako zanícený muslim, tolerující ovšem její katolictví, přesvědčí, že svou oddanost Bohu může nejlépe projevit v aktu násilí. Francouzka se podílí na pumovém atentátu v Paříži, pak se vrací do kláštera. Ze zoufalství chce spáchat sebevraždu, ale zachrání ji mladý dělník David, který má zkušenosti z kriminálu. – Podle Dumonta je současný terorismus ve skutečnosti aktem lásky a nikoliv nenávisti. Násilí je prý totiž jedním z aspektů lásky. Titulní postava převzala své jméno podle středověké vlámské mystičky Hadewijch z Avers (nar. kolem 1200 – zem. kolem 1269), v jejímž básnickém díle je dle slov režiséra sugestivně popsána až fyzická láska k Bohu. – Kultivovaně natočený snímek, připomínající svým minimalismem dílo Roberta Bressona, se opírá o soustředěné výkony neherců a o zajímavé formální ztvárnění, k němuž patří pomalé tempo, dlouhé záběry a časté detaily. Jeho zásadním problémem je ovšem umělcova základní teze... – Film byl uveden za přítomnosti tvůrce a hlavní představitelky na Febiofestu 2010.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2010/5

Novicka Hadewijch, civilním jménem Céline, studuje teologii. Její horlivost nevychází z vědeckého zaujetí, nýbrž z hluboké víry, které nemůže konkurovat žádný vztah. Letní prázdniny a přání matky představené, aby lépe poznala, co doopravdy v životě chce, ji trápí jako odloučení od jediné lásky. V ohromném pařížském bytě svých snobských rodičů nemá Céline stání. Díky své bezprostřednosti a naivitě se seznámí s mladým muslimem Yassinem z předměstí. Jejich představy o vzájemném sbližování se však silně liší. Yassin musí zapomenout na příslib letní romance s bohatou dívkou. Svým náboženským zaujetím se Céline totiž daleko víc podobá jeho bratru Nassirovi. Setkání dvou mladých lidí odstartuje drama o hranicích víry jakéhokoli náboženství.
Febiofest 2010

Hadewijch se znovu stává Céline, dvacetiletou dcerou ministra francouzské vlády. Její vášnivá láska k Bohu, vztek a setkání s Yassinem a Nassirem ji svedou na nebezpečnou stezku.
Po vypovězení z kláštera se Céline vrhne do prozkoumávání svého okolí. Potkává arabského mladíka Yassina a brzy spolu s ním navštěvuje koncerty a projíždí se na skútru po Paříži. Céline však nechce sex a neustále odolává Yassinovým návrhům, z čehož je mladík nešťastný a zmatený. Yassine má bratra Nassira, který je fanatickým vyznavačem své víry. Jakmile se Céline seznámí s Nassirem a zjistí, že sdílejí společné myšlenkové základy (navzdory faktu, že ona je křesťanka a on muslim), může začít drama.
Hadewijch je fascinující studií následků, které mohou vzniknout z neomezené víry v boží lásku.