Golet v údolí

Bohužel mé znalosti   židovského náboženství,   kultury a zvyklostí jsou jen   povrchní a zprostředkované   takže nedokážu dost dobře   posoudit jestli toto filmové   zpracování literární   předlohy I. Olbrachta   odpovídá realitě nebo   jde-li o nějaký nesmysl.   Chybí tak i jakákoli   zpětná vazba pro posouzení   autenticity a úrovně   hereckých výkonů. Mohu tak   hodnotit jenom profesionální   úroveň tohoto filmu a ta je   řekl bych víceméně   standardní. Scénář se mi   zdá být solidní, kamera   citlivě vedená a obsazení   dobré. Asi to nikoho neurazí   ale nic mimořádného v tom   nevidím. Navíc je tu   určitý problém v tom, že   cílová skupina pro tento   snímek je dost úzká. Takže   z toho mála co mohu   objektivně posuzovat se mi to   jeví jako slušný průměr.

Četl jsem knihu a viděl   film. Jsem upřímně rád,   že jsem se nenarodil do této   komunity. Když jsem v knize   četl o Polanské mikve a o   bahýnku usazeném na dně   mikve, které tam vznikalo po   léta omývání předešlých   generací. Bylo to na šavli   :-). Film i kniha je pro mě   jednoznačně přínos.   Pomáhá mi vážit si   výsady, že mohu žít   západní styl života a to   není málo. Hodnotím vysoko   i přes to, že film tak   nějak dodetailu neukazuje tu   pravou špínu a chudobu onoho   bohem zapomenutého kraje, tak   jak to líčí kniha.

Je velká škoda, že Zeno   Dostál natočil jen tak málo   filmů, mezi které patří   Golet v údolí k těm   nejlepším. Poetické   vyprávění o lidech, kteří   žiji ve své židovské   osadě někde na Podkarpatské   Rusi po První světové   válce a o jejích zvycích   má půvabnou atmosféru,   které krásně ladí hudba   Luboše Fišera a lahodí   vypravěčský hlasový projev   Lubora Tokoše. Předlohu   Ivana Olbrachta zpracovala   Jana Dudková, Josef Kemr si   střihl svoji poslední   filmovou roli a Markéta   Hrubešová opět ukázala   svoje ukázková ňadra a   krásnou postavu.

Snad zajímavé nahlédnutí   do života této podivné   komunity, která má plnou   hubu Boha, ale i navzájem   mezi sebou se šidí, lžou si   a okrádají se. Herci odvedli   velmi slušnou práci, i když   role nebyly nijak náročné.   Dá se na to dívat, ale   podruhé tak za pět let a to   se říká, kdo ví jestli.

Brano, Brano, ty ženo telesná
Nejde tu asi o nejaký   výnimočný a ucelený   príbeh, sú to skôr čriepky   drobných príbehov rôznych   postáv, spoločné majú to,   že sa odohrávajú v   židovskej osade niekde v   Karpatoch. Preto práve   výnimočným robí film   nazretie do, pre nás dnes   exotického, života a zvykov   Židov medzi dvoma svetovými   vojnami. Je to zaujímavé,   všetky tie ich svojské   zvyky, príkazy, obyčaje.   Ďalej nemajú chyby postavy,   kde hlavne sa mi páči Jan   Hartl ako Pinches Jakubovič.   No a tie drobné príbehy sú   podané takým sympatickým a   jemným humorom. Teda dej nie   je vždy nabitý a akčný, to   tu nečakajte, plynie pomaly,   ale niektoré zápletky boli   špičkové. Či už   zaujímavý vzťah Jakuboviča   a jeho náruživej ženy Brany   (väčšinnou to býva naopak   - "stálo ti tých sedem   dní za to?" a on sa   usmieva). Príchod rabína   ("kdo myslíš, že má   toľko času čakať, až sa   uráčiš s tým chcípakom   prísť" myslené koňa a   následovný pohľad rabína).   No a nakoniec najluxusnejšia   čriepka filmu, keď krásna   panička Markéta Hrubešová   hovorí, že je "mäso   bez krve", tak to veruže   nie, keď to božské telo   ukáže slniečku, tak je   práveže hlavne krv a mlieko

Příběh jsem nepochopil,   vlastně jsem to celé   nepochopil od samého   začátku. Pak se mi to ale   začalo stupňovat, ale   kdybyste se mě někdo zeptal,   o čem film byl, nedokázal   bych odpovědět. Na film jsem   se vydržel dívat dlouho. Co   stojí za velké plusové body   je výkon Ondry Vetchýho a   nádherná ženská těla   slečen Markéty Hrubešové a   Mahuleny Bočanové. Jinak by   film stál na pokraji propasti   a rozhodně by se neudržel.

Takhle natočit židovskou   obec, obyčeje a dění, humor   i bídu, a k tomu ještě   perfektní herecké výkony..   klobouk dolů.

Precizně zpracovaný film z   (pro většinu z nás)   exotického prostředí   zapadlé židovské vesničky   na samém konci   prvorepublikového   Československa. Někde jsem   četla, že po dobu   natáčení celý štáb   dodržoval židovské zvyky a   tradiční způsob života   této komunity. Řekla   bych,že na výsledku se to   projevilo - a to velice   kladně. Je vidět, že se   herci se svými postavami   sžili přímo dokonale...

Film, který se asi bude   líbit hodně málo lidem. Ale   těm, kterým se bude líbit,   se bude líbit ne málo, ale   hodně. Úžasná freska   zobrazující všední   starosti spojené s nezměrnou   chudobou a těžkou prací   židovského obyvatelstva   zakarpatské vesničky, ale i   jeho radosti povolené   židovskou vírou, a někdy i   užívané za zády   všemohoucího. Příběh   plyne zvolna, na drobné   nešvary se tvůrce dívá   vlídně, s lehkou nadsázkou   a pochopením pro slabost   člověka. Film je korunován   skvělým hereckým výkonem   Ondřeje Vetchého a Jana   Hartla.

Svým námětem netradiční   film, který asi nezaujme   každého. U mě se mu to   nepovedlo.