Seriál je věnován hrdinům grotesek v Hollywoodu - příběh se odehrává ve fiktivní filmové společnosti Gagstone. V hlavní roli mim Boris Hybner.
1. Tulák
2. Gagstone - filmová společnost
3. Hvězda
4. Policista
5. Smolař
6. Ze starých časů
Sympaticky tvrdohlavou snahu
Borise Hybnera obohatit inspirační zdroje současné pantomimy o postupy, tradici a zkušenosti němé grotesky, znají především návštěvníci jeho divadelních představení. Prostřednictvím záznamů některých z nich se s ní už v minulosti mohli seznámit i televizní diváci. (Tedy alespoň ti, kteří odolali svodům v podobě zahraničních detektivek a podobně atraktivních pořadů, tradičně nasazovaných ve stejnou dobu na první program?!) A byla to právě televize, která poskytla
Borisi Hybnerovi příležitost zúročit vlastní divadelní zkušenosti a zároveň si ověřit životaschopnost a smysluplnost úsilí na tomto poli v původních (tj. filmových) podmínkách. V koprodukci bratislavské Hlavní redakce literárně dramatického vysílání a mnichovského OKO-filmu vznikla televizní série šesti půlhodinových grotesek s výmluvným názvem GAGMAN. Se zhruba půlročním zpožděním vůči premiérovému uvedení tohoto projektu
Borise Hybnera (představitele hlavní role a s režisérem
Jurajem Herzem i spoluautora scénáře) na Slovensku, se s Gagmanem začátkem června letošního roku mohli konečně na svých obrazovkách setkat i čeští diváci. A budiž řečeno rovnou, že to bylo setkání víc než příjemné.
Podobně jako ve svých divadelních opusech, např. ve všestranně příbuzné trilogii Na konci zahrady jménem Hollywood, se ani v tomto nezvyklém televizním seriálu
Boris Hybner neomezil pouze na pouhé mechanické opakování osvědčených gagů a jejich seřazení do volného leporela epizod. Nápadité variace filmových scén z časů „kdy komedie byla králem“ (honičky policajtů, dortové bitvy atd.) byly organickou součástí hravé a vtipné historické exkurze do dob, kdy citovaná kinematografická klasika vznikla. Vzájemně se umocňujícímu propojení stylizované reality Hollywoodu (ve filmu – podobně jako ostatní historické předobrazy – přezvaného na Jollywood) desátých a dvacátých let se zmíněnými citacemi amerických grotesek nahrálo až samo filmařské prostředí, v němž se podstatná část příběhu Hybnerova tuláka a později gagmana společnosti Gagstone (viz Keystone) Ala odehrávala. Podstatnou roli z hlediska celistvosti výsledného tvaru však sehrála i důsledně dodržená stylizace všech složek do „autentické“ podoby němých grotesek a neméně důsledný, laskavě ironizující nadhled relativizující právě onu žánrovou ortodoxnost díla, jemně nuancující jeho humor a zároveň jako by mimoděk narušující nově vzniklou iluzi. (Připomeňme např. jízdu kamery „odhalující“ v záběru jednoho z dílu domy městečka Jollywoodu jako filmovou dekoraci…)
Opomenout nelze v této souvislosti ani nápaditou variaci známého a osvědčeného prolínání reality vlastního děje s dvourozměrnou existencí natáčených a promítaných filmů. V Gagmanovi nejen, že bylo samozřejmě možné vstoupit do děje odehrávajícího se na plátně, výstřelem z promítací plochy trefit budík stojící na piáně v kině či zasáhnout diváka dortem do obličeje, ale dokonce např. ovlivňovat běh natáčené scény rychlostí a směrem otáčení kliky kamery. Ve výčtu kladů seriálu, námětově, tematicky i žánrově obohacujícího původní televizní dramatickou tvorbu, je jistě třeba na předním místě zmínit stylově čisté režijní pojetí
Juraje Herze a až netelevizně tvůrčí výkony většiny hereckých protagonistů v čele se suverénními, neodolatelnými a především výrazově přesnými
Borisem Hybnerem a
Janem Kanyzou. Režisér, herci a další spolutvůrci tohoto televizního opusu (jmenovitě uveďme alespoň ještě výtvarníka dekorací
Zbyňka Hlocha, autora hudby
Petra Hapku a zejména kameraman
Viktora Růžičku) plně respektovali a „zpětně“ se spoluzasloužili o jeho výše uvedenou charakteristiku.
Gagman bylo bezpochyby pozoruhodné dílo, v mnoha směrech podstatně převyšující běžný televizní standard. Už proto je dvojnásob škoda, že zmíněná nepřízeň tvůrců programové skladby, která provázela uvádění záznamů přenosů Hybnerových divadelních inscenací, se ani Gagmanovi nevyhnula. Je skutečně těžké pochopit logiku, s níž byl premiéře jednotlivých dílů seriálu jistě schopného zaujmout a vkusně a inteligentně pobavit početnou obec diváků, určen podvečerní, resp. Odpolední čas na druhém programu v rozmezí pondělí – sobota. (Např. předposlední pokračování bylo uvedeno v pátek, deset minut před pátou, kdy – jak už to v červnu bývá – mnoho lidí opouští domov a odjíždí na víkend!) Nezbývá tedy než si přát, aby repríza televizního Gagmana na sebe nedala dlouho čekat a především byla uvedena ve vhodnějším čase.
SVAČINA, Jan.
6 x Hybner. Scéna. 1988 [25. červenec], roč. 13, č. 15, s. 5. [upraveno]
