Zkažená mládež

Velice působivé psychologické drama. Mnoho   lidí si jistě řekne, že to je jen film, ale   bohužel zrcadlí realitu. U mladých herců je   vidět, že jen hrají svou roli, ale to na   celkovém dojmu filmu nic nemění.

Vy jste zničili životy nám, my je zničíme vám
Estonské drama ukazující, kam až může vést   šikana ve škole. Jestli se rozhodnete na film   podívat, dokoukejte ho hlavně až do konce.

film o šikaně
Realita - takový film má být. Ukažte mě,kdo   ze známých studií něco takového dokáže   natočit. Ve společnosti tabu,proto takových   fimů více....

Film je (podle některých kritiků)   "scenáristicky i obrazově mechanický a   nekreativní" ? Asi ano - a jindy by to   znamenalo i nižší hodnocení. Ale zde na mě   ten téměř dokumentárně pojatý příběh   naopak o to víc zapůsobil. Tohle je prostě   obyčejný, civilní film o lidské slabosti. O   slabosti postavit se zlu, které neutočí přímo   na mě, ale „jen“ na někoho jiného. A nejen,   že ten příběh se skutečně takto stal.   Podobný se bohužel i právě v tuto chvíli   někomu jinému zase děje. Je to jen na nás...   Na každém slušném člověku.

Šikana a následky....
Film podle skutečných událostí, které se   bohužel dějí a dít budou. Tady je krásně   vidět to, co se děje předtím, než se ve   zprávách dovímé o tragédii, kterou způsobil   šílenej střelec (nebo střelci)...toho pak   všichni odsuzujou a nenávidí. Ale co ho k tomu   vedlo?? To už se kolikrát ani nedovíme. Proč??   Tady máme aspoň ukázkovou syrovou rekonstrukci   takového neštěstí.
U některých scén, mě   fakt mrazilo, tyhle filmy by měli povinně   pouštět ve školách, ať mládež vidí, kam   až může zajít jejich zábava. Šokující a   znepokojivé, ale bohužel stále velmi   aktuální. 80%
P.S.Konec mě uspokojil, ale   nepotěšil (snad jen rostřílení hlavního   kreténa)

Surová realita
Šokující, leč pravdivý snímek o kruté   realitě, nejen, na estonských školách. Kdyby   ty spolužačky nebyly tak blbé nány, tak bych   dal 10/10.

Nenápadný snímek o tématu, jež je známé   všem. Kolikrát jsme již slyšeli o   šílencích, kteří vzali do ruky zbraň a   vystříleli minimálně půlku své třídy. O   tom hovoří zprávy, o událostech. Bohužel už   nepátrají po příčinách, jež vedly k tomuto   zoufalému kroku. A tak masy přijmou sdělení,   akceptují nálepku "šílenec" a jede   se dál. Klass velmi šikovně buduje atmosféru.   Pozvolna přidává utrpení k utrpení, vše se   blíží k oné poslední kapce. A masy mlčí...

Těší mě, že moje první setkání s estonskou   kinematografií mi zprostředkovalo takto   nadstandardní zážitek. "Mám jít dovnitř   nebo ven?" - "Jdi ven." -   "Díky." Těžce mrazivá podívaná.

Najde se i země, která přece jenom dokáže   sfilmovat snímek podobně jako amíci z   Hollywoodu. Estonci překvapili. Jsem rád, že se   sousředili na toto téma. Mládež v dnešní   době je hrozná. Podobný případ je Kolumbine,   která sice byla mnohem horší, ale i tak zde   zemřeli lidé, většina z nich byla hrstka   grázlů a bastardů, kteří se krmí šikanou a   různými způsoby ubližování na druhých a ke   všemu na slabších! Kluci nemohli unést   věčné ponižování a když celá třída   zbaběle stála proti nim, rozhodli se vzít   spravedlnost do svých rukou, ale ne tou správnou   cestou.
Šikanu bych určitě neřešil   střelbou, ikdyž by toho bylo zapotřebí, ale   klukům už v tu chvíli nezáleželo na verdiktu   a životě, kde se furt jen trápili. Z jedné   strany jsem je i pochopil, z druhé strany bych na   jejich místě do toho nešel a vyřešit tento   konflikt rozhodně jiným způsobem, ikdyž se mi   to blbě říká, protože grázlové, jako jsou v   tomhle filmu jsou všude ve světě.
Zejména   český národ ví co říká.

Jakoby škola sama o sobě už nebyla dost hnusná   instituce ...
Měla jsem čest vidět v rozmezí   dvou dnů Klass i Ondskan - tedy dva různé   snímky, zabývající se stejným tématem,   přesto nelze tak docela srovnávat - každý se   odvíjí z odlišných vzorců chování, každý   spěje k jinému konci. Klass je syrově   současný, zlo přímočaré, neschovává se za   řád, neprýští ani z CAN syndromu, je zde jako   výživa nemocného ega - pro požitek z fyzické   síly a psychické nadřazenosti nad slabším. O   to víc divácky uspokojí (avšak posléze   pořádně zhořknou) poslední minuty, kdy Kaspar   s Joosepem ohlásí konečnou a vaše srdce tluče   v rytmu jejich kroků, kráčejících vstříc   svému vysvobození i odsouzení. Bolestnější o   inspiraci skutečnem.