Všechno je, jak má být

Linie životních období školáka Stiga,   učitelky Violy a rezignovaného cesťáka s   dámským prádlem, kterého je ženou, se spojí   v podivný milostný trojúhelník, ke kterému   zpovzdálí doléhá válečná vřava z Evropy   prostřednictvím filmových týdeníků, aby se   jednoho dne bolestivě zhmotnila a uspíšila tak   nevyhnutelnou pomíjivost nerovných vztahů.   Bohužel, myšlenky Bo Widerberga šly hodně   napřed a když se pak musely vracet, neměly už   ten potenciál ... Za mě 40%.

Píše se rok 1943 a i neutrální Švédsko   pociťuje dopady války. Ale patnáctileté kluky   zajímá především sex a všechno co je s ním   spojené. Každá myšlenka a otázka směřuje k   sexu. A sex je pochopitelně zajímá o to víc o   co míň o něm vědí... „Pánové mají o   mužské potenci poněkud přehnanou   představu“. A jediný Stig má možnost si   pubertální bajky ověřit v praxi, protože jeho   učitelka Viola se dalšímu vyučování   překvapivě nebrání. Stig se tak zabydlel nejen   v kabinetu, ale i u ní doma a dokonce i v   přízni jejího manžela. Jenže z   „doučování“ se stává posedlost.   Nevšední pohled na dospívání, ale i na   konflikty, které sebou přináší ten ještě   dětský svět se světem těch dospělých.

Velmi citlivě natočený film o neobvyklém   vztahu. Viola, nastupuje jako učitelka do   chlapecké třídy a nemůže si nevšimnout   žádostivých obdivných pohledů jednoho ze   svých žáků. Se svým životem nespokojená   žena podlehne zakázanému a 15ti letý Stig se   stane kořením jejího nudného života s   alkoholikem. Jenže chlapec dospívá a daleko   dřív odhalí skutečnost, že tento vztah bez   budoucnosti a posléze i citu, není to, co od   života očekává