Velký bazar

Naprosto ztřeštěná komedie podle   francouzských parametrů. Doslova napěchována   vtipnými gagy, které dohromady tvoří opravdu   šílenou smršť absurdního humoru. Musím se   přiznat, že jsem se Les Charlots dlouho   vyhýbal, ale Velký bazar mě přesvědčil, že   jim musím dát ještě šanci.

Téma dalšího komediálního filmu s populární   francouzskou hudební kapelou Les Charlots má   hodně co do činění s realitou a co si budeme   povídat, daná problematika je stále aktuální.   Konkurenční likvidace malých obchodů silnými   obchodními domy. V roli majitele jednoho   obchůdku se objevuje Michel Galabru, jehož   prostřednictvím máme možnost vidět osobní   dopad takového skutku. A samozřejmě nechybí   ani Jacques Seiler. Sice vážné téma, ale to by   nebyl Les Charlots, aby vše náležitě nepojali   humorem sobě vlastním. Situačního humoru a   groteskních scén je tu tady opět více než   dost a byť se to každému nemusí zdát, jejich   skopičiny tentokrát nejsou zase až tak   přepálené, jako u jejich předešlých   snímků. Dějově jde doslova o válečný stav   ve snaze obchodnímu domu ublížit, jak to jen   jde. A to je to, oč tu běží. Humorná stránka   na dnešní dobu sice již krapet zastaralá, ale   se svým správným smyslem pro humor stále   pobaví.

Je třeba čekat nečekané a naladit svou mysl na   absurdno. Pak se člověk fakt baví, protože je   znát, že i herci se baví.
Tyto filmy zpoza   železné opony let sedmdesátých jsou zajímavé   (mimo jiné) i tím, že zaznamenávají reálie   tehdejší Francie. Sídliště se příliš   nelišila od těch našich. Binec, zarostlé   cesty, otlučené rohy... Akorát ty mega   supermarkety už měli dřív než my... my jenom   Kotvu v Praze. :)
Jo, a to přece není továrna   na motocykly, ale na zahradnickou techniku! :)

Les Charlots mimo vojenské prostředí působí   stále zábavně. Tenhle film na mě působí   směšně ještě dnes. Herecky ho zvedli známí   matadoři Michelové Galabru a Serrault. Jinak na   čtveřici Rinaldi, Filipelli, Sarrus a Fechner je   vidět že posbírali zkušenosti a herecky jsou   už taky někde jinde než např. v Bažantech.   Zkrátka zasloužených 8 hvězdiček.

Povedená komedie se čtyřmi přáteli kteří   vyvádějí hrozný ptákoviny nejdřív v   továrně na motorky a pak u svého přítele v   obchodě kterého se snaží uchránit od krachu   ,tak vymýšlejí neuvěřitelné zlodějské   kousky v místním supermarketu.

Tady není co dodat, prostě jen se dívat a bavit   se. Gagů je dost a dost a není třeba se nějak   zvlášť zabývat dějem samotným. Já se u   těchto filmů, tedy u většiny bavím   královsky.

Kritika na supermarmarkety a hypermarkety je   jistě chválihodný počin, ale dohromady s   přešílenými kousky bažantů to nějak úplně   nesedí. Vtipné momenty nezachrání celek,   který působí tak trochu slepeně a ten závěr   je katastrofa a je vidět, že někdo nevěděl   jak ten slepenec ukončit. To je tak když se z   populárního fenoménu snaži vytěžit maximum a   postupně přestává být co těžit a vytrácí   se ona původní svěžest.

Ani po tolika letech neztratila tato komedie nic   ze svého humoru (alespoň pro mne) a u nás i   aktuálnosti k poměrům supermarkety x malí   živnostníci. Nicméně od prvního záběru -   viz Město květin, přes řetězovou budící   scénu, práci v továrně ("Všechny svý   příbuzný už jste pochovali, tak jsem   zvědavej, co na mě vybalíte dneska."),   krádeže v supermarketu a konečnou dražbu   krámku Emila ("Vzal bych si litr   červeného. Proč, ono už vám došlo? Ne,   potřebuju polituru na nábytek."). Doplněno   slušným českým dabingem.

Nejlepší komedie s Les Charlots, kterou jsem   zatím viděl. Bavil jsem se už u prvních scén,   kdy se navzájem probouzeli a pak to bylo ještě   lepší. A moc mě potěšilo, že tu měl   naprosto výbornou roli Michel Galabru. Les   Charlots jsou báječná čtyřka a jedni z   nejlepších francouzských komiků. Doufám, že   těch zkouknutých filmů bude víc, protože   tihle týpci mě fakt baví... Celkové hodnocení   musím ohodnotit plným počtem, film totiž i   dost překvapil...

Tak tenhle film jsem si pustil po mnoha letech.   Snímek plný absurdních gagů byl mým   oblíbeným filmem v dětství. V konech jsem si   jej nikdy nenechal utéct. A dnes, z pohledu o   třicet let staršího člověka mohu říci: To   je tak blbý, až je to krásný a furt je to   dobrý. :-)