Srdce v celofánu

Příjemné překvapeníčko na to, že prý jde o   zamilovaný film. Ano, love story zde je a   hnedlinko dvakrát, ale nijak to nenarušuje i   jinou dějovou osnovu. Body strhávám za   zbytečně němý začátek. Ten byl fakt   zbytečný, ale jinak to bylo velmi dobré.

Hned na počátku jsem si myslel, že se zase budu   dívat na krásný kousek. A taky že jo. Jen z   mého pohledu se tento krásný kousek jevil jako   pěkná slaďourská sračka. To jsou přesně ty   sladké filmy pro služtičky ze třicátých let   dvacátého století. Je to o tom jak ten miluje   ji a ta miluje jeho. A že ženský jsou potvory,   tedy jen některé. O tom, jak celé městečko   nemá na starosti nic jiného než řešit to,   jestli starostova dcera strávila noc někde   jinde, než se sluší a patří. Pak jde o   nějaké odcizené peníze, kdy údajného   pachatele opět honí celé město. Scénář je   takový, že to místy až bolí. Film se řadí   mezi ty hodně špatné.

Bohužel, ani krásná a noblesní Zita Kabátové   v menší roli prostopášné tanečnice Niny   tento poměrně slabý snímek nezachrání,   ačkoliv obsazení je poměrně hvězdné -   famózní výkon vyjma Zity Kabátové podává i   Jiří Plachý, ikona českého klasického   herectví, jehož život skončil velmi tragickým   způsobem. Marie Glázrová, herečka jinak   výborná, má zde spíše patetickou roli,   možná až příliš uplakanou a naivní,   překvapivě příjemně baví Jiří Dohnal,   který nehraje svého typického usládlého   milovníka, ale "ukecaného" šoféra.   Dojemná je postava tuláka v podání Franty   Paula, něžně se laskajícího se svým   čtyřnohým přítelem. Onen kouzelný pejsek a   láska člověka a zvířete jsou možná také   hlavním důvodem, proč mé hodnocení   překročilo hranici 50ti procent. Jinak - ač   jsem milovník pamětnických snímků a ráda se   k nim vracím, tak Srdce v celofánu opravdu asi   delší dobu znovu nepřehraji. Josef Gruss v roli   rozmazleného Martina brášky Vládi mě   vyloženě nudil svým nepřirozeným výkonem,   nejvíce přesvědčivý je snad ještě Jaroslav   Marvan v postavě otce (byť mezi ním a filmovým   synem byl jen nepatrný věkový rozdíl), závěr   snímku přináší sice morální poučení, ale   je jakoby useklý a nedokončený. Dost často mne   mrzí, že jsou mnohé pamětnické filmy   opomíjeny televizními obrazovky, ale u tohoto   veskrze nudného snímku se tomu bohužel opravdu   až tak nedivím...

Veľmi zaujímavo spracovaný film. Niektoré   časti filmu sa javili ako nevierohodné, alebo   nepravdepodobné, ale ako sa hovorí, v živote je   možné všetko. Obsadenie filmu bolo veľmi   dobré. Zita Kabátová (ako Nina), tu hrala   zápornú úlohu, čo u nej je skôr výnimočné.   Avšak aj túto úlohu zahrala výborne. Veľmi   dobrý výkon odviedol Ján Kádner (Jiří   Plachý), ktorý spočiatku naletel krásnej Nine,   avšak zistil, že jej ide iba o peniaze a   spamätal sa. Náhodne sa stretol s krásnou   Martou (Marie Glázrová), dcérou starostu   (Jaroslav Marvan). Bola to láska na prvý   pohľad. Jaroslav Marvan v úlohe malomeštiackeho   starostu odviedol ako už tradične svoju vysokú   hereckú úroveň. Veľmi milo ma prekvapila   svojou krásou aj výborným výkonom Marie   Glázrová. Svojimi nebojácnymi a vtipnými   hláškami ma upútal aj Jiří Dohnal, v úlohe   šoféra Pokorného. A nezabudnuteľnú úlohu   zahral aj Franta Paul v úlohe tuláka , ktorý sa   blysol niekoľkými krásnymi srdcu ľahodiacimi   hláškami, ako napr. touto: „Ale když deš po   silnici pěšky, sám, cítíš jenom sluníčko a   nebe nad hlavou, voní les, na mezi mateřidouška   a najednou se před tebou zastaví srnka a dívá   se na tebe tak krásne, až ste sami na světe.   Bez lidi, volní, ... volní.“