Mezi nebem a zemí

První půlka filmu, když hlavní hrdina žije na   dně, je zajímavá, druhá půlka je však o dost   slabší a vypadá jako reklama na knihu. Bohužel   myšlenky z knihy jsou jen naznačeny a   očekávání duchovního rozměru nebylo   naplněno.

Mám problém s uvěřitelností, a to jsem   paradoxně věřící :-), celé mi to   připomíná taková ta shromáždění, kde   slepí vidí, chromí chodí, mrtví   ožívají..., ne vážně, netvrdím, že si pan   Walsch vymýšlí, jen mně nesedí, že zná   odpověď na každý z dotazů a zodpovídá je   hodně šalamounsky a přitom si několikrát   protiřečí, myslím, že v parku měl hodně   času na přemýšlení, jak se stát šikovným   manipulátorem ve jménu Boha, nebo se pletu a   jsem nedůvěřivá kvůli nepovedenému   filmovému zpracování. Každopádně mě   pobavilo, jak se lidé sveřepě brání věřit v   existenci Boha, nazývají jej předsudkem, jeho   zákony jim přijdou jako středověké pověry a   směrem k církvi mají jen slova pohrdání - a   pak se zrehabilituje jeden z nejubožejších,   prohlásí, že mluví s Bohem, pro každého má   vzkaz, který se dobře poslouchá a voalá -   všichni mu provolají hosana! Přitom mají   všechno přímo před nosem, včetně hovorů s   Bohem, kolikrát se stačí řídit pouze   vlastním svědomím - to je ten hlas, který vám   našeptává, že se někdo dívá. NEPOCHOPENÁ   SCÉNA: Leořino předsevzetí, že už nebude   trávit život vyděláváním na živobytí, chce   vytvořit nový, založený na lásce a soucitu -   ó, jak jednoduché, tak hodně štěstí, Leoro.